Bravurní prasárny

Co na tom, že podvodník, alkoholik a lhář, když je nejobratnějším z politiků v českomoravskoslezském rybníce. 2 717 405, tedy zhruba asi 32%, oprávněných voličů mu dalo moc (či zdání moci, jak napsal dnes mistr Fafejta), kterou se rozhodl použít po svém. Nejprve dosadil do vlády své kámoše, o kterých dosud lže, že nejsou jeho kámoši. Pak pod rouškou rajsovaní po regionech podporoval předvolební kampaň své partaje, o které lže, že není jeho. Spoluautor oposmlouvy na svých (prý nevolebních) mítincích neopomněl (státotvorně, jak jinak) připomínat, že nehledě na výsledky voleb, protivníka z volby presidentské k lizu nepustí.

Záhy po volbě se nad slunce jasně prokázalo, že už před volbami vyhandloval osobní pomstu vůči předsedovi ČSSD za důvěru chlapíkovi, který mnohem více než tolik nenávidění Kalouskové a Nečasové představuje to nejhorší na české politické scéně. Možný budoucí premiér nikoli nadarmo proslul tím, že zhruba před rokem zastával třicet různých funkcí (zatímco ve Sněmovně tradičně patřil k největším absentérům) a že z krajského rozpočtu rozdával statisícové odměny své milence, šéfové hejtmanské kanceláře. Co nám to připomíná? Nu že košile bližší než kabát, druhý bez dvou za dvacet, a hradnímu opilcovi jde v první i poslední řadě pouze o moc a vliv. Je to pro něho celé hra a přiznávám, že se víc bavím než divím, pravda, s jistým pocitem zadostiučinění, že kdo se jen trochu před presidentskou volbou zamyslel, nemohl nepředpokládat. Navíc, nehledě na přísnou dikci, mi presidentovy eskapády, jak jsme říkali na základce, žíly netrhají. Téměř se těším, čeho se od Zemana ještě dočkáme, protože, ač s největší pravděpodobností další prasárna, určitě nebude postrádat politickou bravuru.