Tušetie

O minulém víkendu už nasněžilo a Tušetie či Tušsko, jak se prý říká u nás, se na sedm měsíců zavřelo. Na zimu v horách z patnáctitisícového davu Tušetínců zůstává pod dvacet rodin. Víkend jsme stihli týden dřív a bylo krásně, i když na průsmyku Albano mě cestou zpět málem sfouklo z kopce. Šenako, Diklo, Doču, Ilijurta, Dartlo, Češo, projeli jsme za víkend asi patnáct vesnic a po večerech se vraceli do Bočorny, odkud je jednoznačně nejkrásnější výhled. Na střeše světa ve 2,300 metrech nadmořské výšky. Světlo z kamen, sprcha v potoce, údolí po děti pohádkově nadýchané. Neznám na světě mnoho stejně krásných míst.