Pan Sikorski má nepochybně v Gruzii mnoho kamarádů, na kterých mu imponuje jejich údajná principiální protiruskost (která je nezřídka natolik „principiální“, že si nevidí na špičku nosu). Nikterak to neomlouvá, že se veřejně projevuje jako užitečný idiot, kterému je zcela jedno, co se dnes v Gruzii děje. Jinak by si všiml například, že mnohé reformy pokračují mnohem rychleji než za bývalé vlády a že, když už jsme u toho, soudy poprvé v gruzínské historii soudí nezávisle na politických tlacích.
A to, prosím, nejsem žádným fanouškem stávající gruzínské vládní garnitury, ač už mě trochu unavuje, že příliš často zním opačně. Na Sikorském a jemu podobných (nezadá si například se svým švédským protějškem) mi vadí, že nemají potuchy o stavu věcí, jen propagují zájmy svých gruzínských kamarádů, kterým nejde o nic jiného než o návrat k moci. A že to byla prima moc. Naposledy tedy: Gruzie roku 2011 byl vysoce zkorumpovanou autokracií na pokraji krachu, které vládla divná skupinka, jež se navenek tvářila strašlivě moderně, což ale nakonec byla jen zástěrka pro veselé utrácení státních prostředků na soukromé účely.
Netvrdím, že současná vláda je lepší, v mnoha ohledech tomu tak není. Jde mi nicméně jen o to, že si zaslouží, aby se k ní chovali jako rovný k rovnému a aby byla hodnocena na základě svých skutků. Obávám se totiž, že arogantní Sikorští, Bildtové a další nikterak nepomáhají sbližování Gruzie s Evropou. Nazývání právního systému jiné země Kavkazskou vendetou je pak přinejlepším pitomé.
A už budu psát o něčem jiném.
Žádné komentáře:
Okomentovat