Ajsis

První, co mě napadne, když slyším „Islámský stát,“ je, že to žádný stát není. I když se všemožně snaží tak vypadat. Dokonce záhy po převzetí kontroly nad částmi Sýrie a Iráku začal vydávat vlastní bumážky. Třeba příjmový doklad na hlavičkovém papíru – pochlubil se mi s ním jeden z řidičů, co vozí náklad z Jordánska do Iráku. Já tu bandu zovu ISIS, hezky anglicky, „Ajsis“, aniž by kdo potřeboval vědět, co ta zkratka znamená. Neznamená nic, jen čtyři písmena. Případně Daeš, dle arabské zkratky.

Druhé, co mě napadne, je, jak málo se o Ajsisu ve světě ví. O jeho motivech, východiscích a cílech. A jak naše neschopnost pojmout neznámé nepřímo terorismu nahrává. Neznalost a hloupost plodí hrůzu (terror), která teroristy živí jako pijavici, jež hltá náše nepochopení a strach z neznámého. Strach se dál transformuje do nenávisti ke všem, kteří mají s teroristy podobné poznávací znaky (například vyznání), čimž vytváří komunikační bloky, působí agresivně a dál nás od sebe navzájem oddaluje. Místo toho, abychom se pokoušeli o sblížení a vzájemné pochopení, budí z hlouposti vařená nenávist jen další nenávist.

Třetí mě napadá, nakolik je Ajsis asi nebezpečný. Nemám ponětí, i když jejich nejbližší základna je jen pár stovek kilometrů od místa, kde zrovna sedím. Doba, kdy různí magoři ve světě cítí křídla, na kterých se mohou dopravit expres do ráje, asi nebude moc dlouhá, ale už od Kajdy víme, že mezinárodní magorismus funguje tak trochu jako byznys. Hlavní je marketing, branding a zapamatovatelný slogan či logo. Čím brutálnější, tím zapamatovatelnější. Čím více následovníků, tím lépe se shánějí peníze. I proto dnes v Rakce řežou lidem hlavy. Když jsme se začali díky Amíkům bát Al Kajdy, objevila se všude a u mnohých vytvořila bizarní představu centrálně organizovaného celosvětového spiknutí. Kejdu coby brand jsme si vytvořili sami, Ajsis na to jde mnohem sofistikovaněji.

Ajsis řeže hlavy, pořádá veřejné popravy, kde pálí lidi zaživa, věší je, stíná hlavy či shazuje ze střechy domu, a ničí staré památky (jejichž originály jsou dávno hojně v Berlíně). Má rád oranžové uniformy a rád si své skutky natáčí, aby mohl ukázat celému světu, jak se na jeho území dnes krásně žije. Na rozdíl od Kejdy, která o vytvoření Kalifátu jen usilovala, ho Ajsis prohlásil za vytvořený. A Kalif je, jako papež, představitel Proroka na zeměkouli, ergo všichni Muslimové musejí následovat. Pokud tedy existenci Kalifátu uznají, což se dá u mnohých předpokládat, protože mít Kalifát je lepší, než ho nemít. Odpůrci západního vzdělávání (Boko) se už přihlásili. Uvidíme, co na to Mládež v Somálsku či Studenti v Afghánistánu a Pákistánu – i když mi nepřijde, že by pro Šabáb nebo Tálibán bylo prozatím marketingově výhodné. Ať už se za Ajsis uzná kdokoli, půjde spíše o frančízu, než o homogenní, organizovanou, mezinárodní skupinu.

Marketing, klíčové slovo mezinárodního terorismu, nejen když budí strach a hrůzu jako maníci v Nigérii či Iráku. Je nezbytné znát svou cílovou skupinu a podle toho volit strategie a vzkazy. Jedny postrašit, druhé zaverbovat a neustále demonstrovat vlastní sílu. Ajsis se přitom nerozrůstá, naopak pomaličku a neomylně spěje k vlastní implozi, i proto, že ve 21. století středověké uvažování jaksi nepatří. Jako bychom dnes četli Starý zákon doslova.

Čtu si v jednom pražském denníku, že Islámský stát dál řádí. Tentokrát v Jemenu. Branding, nic víc. Srandista, co podobné napsal, ještě připomíná, že Islámský stát jsou sunnité. Vzpomněl jsem si na jednu jinak výbornou americkou faktografickou knížku, kde autor cítil potřebu vysvětlit čtenářům, že Evropská unie je dobrovolný spolek několika evropských zemí. Aneb kdo nezná rozdíl mezi šííty a sunnity, nepochopí ani tehdy, když novinář napíše. Jako třeba maník na budějovické demonstraci proti Islámu, když v odpověď na otázku „Co si myslíte o Islámu“ bezelstně odpověděl: „Nechceme ho. Ať zmizí, ty Židi. Všechno podřezat.“ Znáte z restaurace.

Pořád si myslím, že spíše než Kejd a Ajsisů je třeba se bát vlastní hlouposti a nevzdělanosti.