Lokál

Vešel jsem dovnitř. Pětkrát šest metrů včetně třímetrového barového pultu. U sedmi dřevěných stolů posedává tucet místních. Barman pobaveně sleduje, jak se rozhlížím, a ptá se: „Hledáš někoho?“ Jen se usměju, přemítaje, zda lokál nemá další místnost. „Máte pivo,“ vracím otázku a potetované ruce mechanicky zmizí pod barem a vytáhnou místní Amstel, jenž stejně mechanicky otevřou a posunou mým směrem. Pomalu se s lahváčem v ruce přesunu k jedinému volnému stolu a dumám, zda mi temný, zahulený lokál spíše připomíná undergroundový klub před dvaceti lety, nebo nonstop hospu. Spíš to první, protože nonstopáče mám příliš spojené s pachem vylitého a rozšlapaného piva. Jen kdyby se z repráků nelinul hlas Billyho Joela.

Ammánský Picadilly Pub. Čekám na Lukáše s Vláďou a napadá mě, jestli jsem dveřmi naproti tržnice Abdali nevešel do jiného světa. Vedle chlapík srkavě dojídá manty. Za mnou jiný luští u čaje křížovky. Na baru sedí dva další, kteří popíjejí pivo a koukají ustrnule před sebe. Scenérii doplňuje trojice, co si zašla popovídat po práci, dva muži a jedna žena. Beru zpět. Vypadá spíše na ten nonstop. A barman má Billyho Joela asi hodně rád, protože už pouští třetí flák. Jeď Billy.