Záložka u videa říká: „Vincent Cochetel strávil v roce 1998 v zajetí 317 dní, když pracoval pro úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Čečensku. Poprvé popisuje svou zkušenost – jaké bylo žít ve tmě, v podzemní komůrce, připoutaný k posteli, až po nečekané konverzace se svými únosci.”
Na Severním Kavkaze byl Vincent svým způsoben ztělesněním praktiky únosů, asi proto, že byl vysoce postaveným představitelem OSN, tedy VIP, a že se jako jeden z mála po takové době dostal na svobodu. Sám začíná svůj TEDtalk výčtem lidí, kteří nepřežili. A já bych do seznamu z hlavy mohl jednoduše přidat až deset kamarádů.
Vincenta sice neznám, znám ale velmi dobře spousty lidí, kteří s ním pracovali, včetně Edika, jenž ho ten osudový lednový večer provázel domu a dostal nařezáno od únosců. Pět let poté jsme spolu pracovali ve stejné kanceláři v devátém patře Projektového institutu ve Vladikavkaze.
Ve svém povídání se při vzpomínce na výčitky francouzského premiéra Vincent zamýšlí i nad tím, proč děláme práci, kterou děláme. „Věřím, že pomáhat lidem, kteří čelí nebezpečí, je zodpovědné.” „Máme odpovědnost pokusit se pomoci. Výsledky záleží na různých parametrech, můžeme i neuspět. Mnohem horší než neuspět je nezkusit to, když můžeme.”
Určitě stojí za shlédnutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat