Ne tvá válka

Pamatuji si, kdy jsem Okean Elzy slyšel poprvé. Bílý Nissan Patrol s modrými písmeny na cestě z Nazraně do Vladikavkazu. Každodenní shuttle, který měl nepravidelně měnit trasu, aby na nás někdo zpozabuku nevyskočil, i když by bývalo bylo vcelku snadné, protože možnosti byly jen dvě. Přes Beslan nebo Čermen. Ráno do Nazraně a většinu večerů zpět.

Než konvoj vyrazil na cestu, služebně mladší se rychle snažili vymyslet, s kým si sednout do auta, kde bude větší bžunda. Na mě se většinou cestou do Vladiku čekalo, protože práce bylo příliš a dny byly krátké, ale pokud jsem náhodou měl hotovo dřív než ostatní, vybíral jsem dle řidiče. Všichni prima chlapíci a každý svůj. Gena byl strašlivě upovídaný. Serjoga měl příšerný hudební vkus a nově instalovaný MP3 přehrávač v autě, který dával na odiv tak, že nebylo nic slyšet. Magomed neříkal nic, jen se těšil, až zastaví a dá si cigáro. Amerchan rád vyprávěl vtipy, kterým nikdo nerozuměl. Saša zas ulétával na popisu výhod různě zahnutých a připnutých třímetrových HF antén.

Březnový večer před jedenácti lety měl volant i muziku pod kontrolou Saša Kuks. Jeli jsme čermenskou trasou a na kopcích kolem bylo stále hodně sněhu. V autě ticho, pár z nás bylo znaveno po celodenním běhání po uprchlickém táboře, každý dumal o svém a kochal se od zapadajícího slunce oranžovými horami. Já přemítal i o tom, jak se mi zas, nikoli bez vlastní viny, sype osobní život. A Saša pustil Холодно z čerstvě vydané desky Tvій формат. Na prstech jedné ruky spočítám, kolikrát v životě hudba zapadla přesně do momentální nálady.

Proč to tu píšu? Dnes zveřejnili Vakarčuk a spol. nový klip s názvem „Не твоя війна.” Je to sice pořád stejné, ale i pořád dobré, přijde mi. Tak se dělím. Vakarčuk s písní poslal i svůj vzkaz: “Hlavní bitva je v každém z nás, v naší společnosti. ‘Tvá válka’ je válka s vlastními komplexy, strachem změnit cokoli kolem sebe, přestat se vymlouvat na kohosi a cosi, a vzít situaci do vlastních rukou.” A nejde jen o to, že je na Ukrajině válka.