Velmi stručně: Uprchlíci, kteří do Evropy proudí, žádají o azyl, který je nutno důkladně posoudit v souladu s mezinárodním právem a právem země, která azylové řízení provádí. Čím déle azylové řízení trvá, tím později zjistíme, zda je dotyčný skutečný uprchlík, jenž potřebuje (trvalou či dočasnou) mezinárodní ochranu, či zda se jedná o ekonomického migranta, kterého je třeba poslat zpět dom. S délkou administrativních procesů roste i frustrace a negativní jevy s frustrací spojené, aneb čím kratší dobu žije člověk v zařízení podobajícímu se pasťáku, tím lépe.
Evropa nám nyní říká: „Pojďme si rozebrat, kdo udělá kolik azylových řízení, ať to trvá co nejkratší možnou dobu.“ Naprosto logické, protože nechat veškerou proceduru více méně na jedné zemi bude pouze vést k rostoucí frustraci mezi azylanty. I když v případě České republiky je podobná žádost ošidná, neboť azylové řízení u nás už tak dost trvá. Situace v detenčních táborech je navíc i podle ministra spravedlnosti momentálně horší než ve vězení, takže není vyloučeno, že se nám přidělený kontingent krásně zradikalizuje a vyfrustruje a třeba nakonec spojí s jinými frustráty například z hnutí Myslet v ČR nechceme (znáte z televize). To by, panečku, byla bžunda.
Žádné komentáře:
Okomentovat