Dnes se bombarduje v jiné zemi na S. A bombardování bude mít jen jediný výsledek, jímž nebude oslabení nenáviděné organizace. Pouze další mrtví, jejichž smrt ISIL umně využije k náboru nových příznivců. Není velký rozdíl mezi tím zda bombardují letadla syrská, ruská, americká, kanadská, nedávno i francouzská či britská. I proto je nepochopitelný výsledek nedávného hlasování v britském parlamentu. Je s podivem, jak klidně přijímáme rozhodnutí politiků, kteří zvednutím ruky odsoudí k smrti desítky, stovky, možná tisíce nevinných civilistů, kteří se provinili pouze tím, že žijí na území, kontrolovaném fanatiky.
Málokdo nebude souhlasit s tím, že je třeba ISIL eliminovat. Možná ještě důležitější je třeba eliminovat mýtus ISIL, který produkuje iracionální strach a je tak atraktivní pro šílence, co se k ISIL různě ve světě hlásí. Letecké nálety bez pozemní ofenzívy nicméně nemají žádný vojenský ani politický smysl, zatímco pozemní ofenzíva by byla sebevražedným krokem. Alespoň toto si politici v honbě za lacinými voličskými body uvědomují.
Zatímco si Cameron a spol. odhlasovali shazování plechu do syrské pouště, rozhodla se nová kanadská vláda dostát svým předvolebním slibům a z bombardovací kampaně se stáhnout. Ministr obrany při nedávné návštěvě Jordánska okomentoval tak, že stojí kanadský rozpočet asi miliardu doalrů ročně, a tytéž peníze se dají použít na něco jiného, třeba na podporu lidí, kteří potřebují pomoc. Zní vcelku rozumně. Rozumněji než přilévání benzínu do ohně.
War is Peace. Freedom is Slavery. Ignorance is Strength, napsal Orwell ve svém stěžejním díle. Nepodařilo se ani totalitním komunistickým režimům, ani kvazitotalitní špiónské kultuře po 9/11. Doufejme, že nás do Překrásného nového světa nedostanou ani džihádističtí fanatici.
Žádné komentáře:
Okomentovat