Hitparády

Od včerejšího popisu schůzky s Paulem přemítám nad neonáckovskými internetovými hitpáradami. Že jsem se sám do jedné takové dostal, jsem zjistil jen náhodou. Dokonce jsem byl posléze i pozván na sraz lidí, co na podobných nástěnkách visí. Sám koncept sestavování seznamů nepohodlných jedinců či názorů je samozřejmě extremistický a totalitní a vlastně ani nezaráží podpora, jíž se některým sestavovatelům seznamů dostalo od posledních dvou prezidentů. Dva nesebereflektivní ješitové, kterým totalitní praktiky nakonec imponují, mj. proto, že eliminují jakoukoli kritiku. V Andropovem inspirovaném Prognosťáku holt bývalo krásně teplo a zatuchlo.

Momentálně nelze než se na hitparádami usmívat, i když se člověk neubrání myšlence, že od vcelku nevinné a marginální veřejné hany za postoj či názor není zas tak daleko k dramatickým činům. Přesto si nemohu pomoci a, asi netřeba zmiňovat, zařazení do náckovské hitparády mi lichotí. I společnost nemála kamarádů a známých, kterých ale zdaleka není tolik, kolik by mělo. Musíte se více snažit, přátelé.