Co za křoví? Nefunkční úřady, které každý týden přicházejí s novými, často krajně nepřijatelnými nároky. Zkorumpovaní úředníci, kteří šlohnou polovinu vládní pomoci a pak nás veřejně obviňují, že jim házíme klacky pod nohy a nenecháme pracovat. Žádost o víza, která se kdesi ztratila, takže se nám 25 lidí nemůže dostat zpátky do Iráku. Bující prostituce kolem jednoho z našich táborů, do které jsou dle všeho zamícháni i vojáci irácké armády a členové polovojenských skupin. Buzerace kolegů na úřadech, že prý pomáháme teroristům. Kolaps bank, které přestaly přijímat zahraniční transakce, takže jsme asi tři týdny nesolventní, což zatím znamená nesplacené faktury asi za milión dolarů – při šedesátimilionovém rozpočtu se meloun utratí jakbysmet, ještě, že je začátek roku, kdy se utrácí vždy méně. Copak ještě máme… Namátkou třeba denní dávka anonymních emailů obviňujících každého napravo nalevo ze všeho možného. Nu a taky zemětřesení. Téměř každý týden. Počínaje tím největším naměřeným v historii Iráku v den, kdy jsem sem doletěl. A spousta dalších zajímavostí.
Něco nám tu ale chybělo… Z Mosulu hlásí úmrtí na následky ptačí chřipky? Jasně! Nějaká pořádná epidemie tu schází. Ebola je na jiném kontinentě, no tak aspoň dáme pořádnou chřipajznu. A hlavně hodně paniky kolem. Tak jsem si dnes koupil a slavnostně upekl jedno kurdské kuře.
Žádné komentáře:
Okomentovat