a) Babiška si nenechá ujít žádnou příležitost, aby se nepokusil vytočit tu menšinovou část národa, které záleží na elementárních hodnotách, principech a lidských právech, častěji přezdívanou různými jakobyhanlivými výrazy, například Pražská kavárna. I proto, že ví, že jeho voličské jádro miluje, když to může někomu nandat, zejména lidem, kteří jsou více méně v pohodě;
b) Babiška půjde komukoli na ruku, aby se udržel u moci, a je mu úplně jedno, jaký prostředek použije k dosažení účelu, ergo těšme se na příště, protože toto je jen jeden z mnoha testů odolnosti a nakonec mu projde mnohem více;
c) Babiška ví, že má demokratické partaje v hrsti, protože ho Zeman nechá u moci, jak dlouho bude chtít, na důvěru nehledě, a zároveň teď prokazuje, že se dokáže snadno domluvit, ba dokonce si zavázat partaje, se kterými nikdo jiný nechce kamarádit. Vzkazuje tedy: Nepotřebuji vás, ale pokud se budu muset spolehnout na tytéž kreatury dlouhodobě, je to i vaše chyba.
d) Systematické nasírání a dehonestace vzdělaných lidí nakonec není nic jiného než novodobá varianta diktatury proletariátu, po níž se mnohým tak stýská a komančové dosud mají v programu. Zas to nandaváme té nepracující inteligenci a vyžírkům z Prahy, jen balíme do jiného hávu.
A zatímco pražští kavárníci zoufale lomíme rukama, většina bude halekat: „co je na tom divné, ten člověk je přeci též zvolený poslanec, má důvěru lidu“ atp. A jiný bullshit. Nejde o Ondráčka, ale o to, že strategie rozděl a panuj funguje stále lépe. A jen té kavárně není jedno, že se život v Burešlandu pomalu mění v totál(it)ní absurdistán.
Žádné komentáře:
Okomentovat