Countdown on

Začal jsem další odpočet. Tentokrát bez velkých emocí, protože nehledě na to, že se dobře bavím a v porovnání s Irákem jsem zažil už mnohem horší štace, co se kvality života týče, na konec se nakonec těším. Že opadne stres a práce zas nebude hlavním všehohybatelem. I když jsem chvilku zvažoval, zda už tak prodloužený pobyt neprodloužit, abych dokončil, co jsem načal. Aby mé dosavadní úsilí nepřišlo vniveč. „Nu což, ať přijde,“ říkám si nakonec, sám se nemám zač stydět a za to, co se stane, když nejsem, odpovědnost nést nemohu. A vypnout potřebuju, říká mi zas mé chřasnoucí a lenivějící tělo. A asi se opět zamyslet, zda je stávající má práce to jediné, co chci či můžu dělat. Mám k tomu na léto už naplánován docela nabitý program, na který se úplně nepokrytě těším. Itálie, Libanon, Jordánsko, Čína...

Major Tom to ground control. 31, 30, 29...