Partajní propaganda sice jede dál, zatímco v zemi už dávno panuje totalitní konzumní kapitalismus. Ani vlastně není proč kverulovat: zboží je všude spousta a ve velmi dobré kvalitě. Konzument je přesycen a zároveň je mu během krmení dokola připomínáno, jak za jeho blaho může báťuška a jeho následovníci. Jako když po kulturním vystoupení v jedné putyce na scénu naběhl jakýsi politruk a něco půl hodiny horečně kázal. Zatímco většina obecenstva poklimbávala.
Aniž bych byl o tom nějak usilovně přemýšlel, automaticky jsem si asi představoval, že socio-ekonomické změny v čínské společnosti s sebou tak nějak přirozeně a samovolně přivedou i postupné otvírání a internacionalizaci. Ani náhodou. Primárně asi proto, že na rozdíl od jiných totalit, ta čínská je absolutně soběstačná a nikoho jiného nepotřebuje. Dokáže levně a rychle vyrobit cokoli, a zároveň úplně nestojí o to, aby se na její území hrnuli jiní, ať už jde o provozovatele specifických webů, aplikací, korporát, nebo třeba i turisty. I těch má Čína dost vlastních.
Země, jež je symbolem globalizace světového obchodu, a momentálně jedním z nejagresivněji expandujících světových “investorů”, je zároveň jednou s nejuzavřenějších společností na světě, kde se nenajíte, nic si nekoupíte, ani se nikam nedostanete bez online slovníků, přejíce si, aby překladač trefil alespoň polovinu toho, co se chystáte sdělit. Jen si instalovat něco jiného než google translate, protože google je vypnut. Konverzace přes obrazovku telefonu má ale něco do sebe, stejně jako třeba soutěžení s příbuznými, kdo dostane více žádostí od místních o společné foto. Též přes telefon, jak jinak. Enjoy!
Jídelníček v restauraci přes telefonní překladač - ani nevím, co jsme nakonec jedli...
Žádné komentáře:
Okomentovat