Tamtamy

Dlouho jsem už nedostal. Zaručená pravda, kterou se mi kdosi snaží zatajit. Česká televize mlčí nejvíc. Asi proto je teď napsané zeleně pěti různými fonty ve čtyřech velikostech s četnými zvýrazněními a vykřičníky. Abych si všiml a pochopil, že je pravda. Pravdoucí.

Dřív jsem dostával mnohem častěji, ale pokaždé odesílatele slušně poprosil, ať už mi ty ptákoviny neposílá a nakonec se vyřadil z okruhu čtenářů tohoto specifického žánru, též zvaného “důchodcovské tamtamy.” Krmíval mě jimi i jeden příbuzný, kterého jsem měl za vzdělaného člověka, ale též nedokázal odlišit. Přeposílal mi asi nejdéle, na opakované žádosti nehledě. Pár jsem i přečetl a většinou váhal, zda se řehtat či plakat. Řehtat nad blbostmi, které jsou jiní schopni vymyslet, či plakat nad tím, že je kdokoli ochoten blbostem věřit, když i ty zdánlivě věrohodné lze snadno a rychle dohledat u téhož počítače, na kterém příjemce čte svůj tamtam. Začněte třeba ověřením zdroje a porovnejte s veřejně dostupnými seznamy ruských desinformačních serverů.

Napadlo mě na padesáté srpnové výročí, jak nám pořád Rusko nedá pokoj a zasypává nás tunami výmyslů a lží, abychom se nedokázali orientovat ve svém okolí a tíhli ke krysařům, kteří nabídnou jednoduchá, byť zcestná řešení. Nemyslím, že jsou všechny tamtamy z ruské dílny, ale nepochybuji, že v mnohých Rusko prsty má.

Už téměř před dvaceti lety jsem měl čest seznámit se s ruskou propagandistickou mašinou, která tehdy ještě primárně cílila na domácí publikum a vypouštěla různé, často navzájem protichůdné verze událostí, aby pak testovala reakce a nakonec vybrala jednu, která zafungovala nejlépe vůči vytčenému sekundárnímu cíli. Ať už jím bylo postrašit lid, propagovat politika, definovat nepřítele, glorifikovat hrdiny apod. A primárním cílem bylo zmást publikum natolik, aby se zdráhalo uvěřit verzím všem, protože “pravda bude někde uprostřed” a “všichni jsou stejní lotři.” Na principu relativizace reality fungují i tamtamy. I kdyby zněly sebepitoměji, kdo ví, jestli na šprochu něco nebude.

Kdosi mi nedávno vysvětloval, že zatímco mládež lze k mediální gramotnosti vychovávat pozitivně, na starší generaci platí negativa. U mladých prý nejvíce zabere, když je jim ukázáno, jak je důvěřování hloupostem not cool. Na starší se prý má přísně, autoritativně. Zkoušel jsem ale. Nefunguje. Tamtamy kolují dál a mě trochu mrzí, že jsem se vyřadil ze seznamu příjemců, protože bych asi raději věděl, jaké hovadiny hltají lidé kolem mě. I když se jen pomalu a s těžkým srdcem smiřuji s poznáním, že s tím pramálo udělám.