Záda

Žádné drama, jen maximální pruda, ve mnoha ohledech vlastně dost banální. Mimoděčný pohyb a najednou se nehýbu, jak jsem zvyklý. Sedět a ležet můžu, stát a chodit příliš ne. Ještě že máme v teplických parcích lavičku na lavičce. Až jsem se zaradoval, že jsem našel přeci jen něco významně užitečného, co vedení města, neměnící se už téměř třicet let, udělalo. Vedení města, jež je jinak proslulé tím, že krom prodeje majetku hochštaplerům, spekulantům a mafiánům, vládne pod heslem “kdo nic nedělá, nic nezkazí,” a pak se chlubívá výborným hospodařením, protože na konci roku zbude spousta peněz, které jinak asi šlo moudře investovat. Mnoho důkazů o tom, že “moudře” existuje, ale zatím těžko pohledat. Než jsem začal registrovat lavičky. Jéééj!

Hej hou, hej hou, chodím v předklonu o holi od lavičky k lavičce a říkám si, že bych asi příliš neměl. Zároveň se potkávám s českým zdravotnictvím anno 2018 a je to zajímavé. Třeba reputace nemocnice v padesátitisícových Teplicích není příliš vysoká. Někteří dokonce vtipkují, že se tam jen chodí zemřít a raději dojíždějí do 17 km vzdáleného Ústí nad Labem. Všichni spolužáci, kteří v teplické nemocnici po vejšce začínali, už jsou dávno jinde. Máša, se kterým jsem v nemocnici byl naposledy prohlédnout v Kábulu zlomený kotník, bohužel už pět let mnohem dále, než bychom si kdokoli bývali přáli.

S nehybnou části těla, neznaje přesnou příčinu stavu potřebuji dvě relativně akutní procedury. Po několikerých telefonátech jsem se nakonec dopátral nemocničního oddělení, které může poskytnout infuzi. Nejbližší termín za měsíc. Během obtelefonovávání jsem se mj. dozvěděl, že podobnou službu poskytovávala vícerá oddělení, ale prý chybí sestry, které by dělaly. Přišlo mi roztomilé zavolat do zařízení existující k poskytnutí specifické služby a dozvědět se, že službu nemá kdo poskytnout. Trolejbus bez řidiče. Hospa bez výčepního. Lezli mu tam lidi, tak musel zavřít. Nemocnice Na mýtince. A jsme doma.

Po CTčku, jež potřebuji k potvrzení, vyloučení, popsání, směrování (nehodící se škrtněte) výhřezu plotny, jsem se zatím nepídil. Na radu povolanějších počkám na pár dalších vyšetření. Navíc když jsem sháněl CT termín pro svůj rozhašený kotník, dostal jsem nabídku za tři měsíce. Tak jsem, dnes už téměř rok starou, doktorovu žádanku přimagnetil na lednici a odjel pracovat do Iráku. Třeba teď zvládnu dva v jednom. Možná i do konce roku.

A mezitím se belhám na krátké vzdálenosti a neklesám na duchu. Letenku na Kypr jsem zrušil, práci v Sýrii nepotvrdil. Uvidíme, jak se vyvine a jak nadcházející čelní kolize s českým zdravotnictvím asi dopadne. Zas se ale upřímně těším, jak si popovídám rusky a snad i procvičím tězce nabyté základy arabštiny, aneb v našem zdravotnictví potřebujeme migranty mnohem více než v premiérském křesle.