Málokdo asi pochybuje o tom, že na saudském konzulátu došlo k brutální vraždě a zametení stop, jako v akčním hollywoodském filmu. Proč by jinak mezi patnáctkou tajných byl i muž, údajně přizván jen pro svou fyzickou podobnost s Chášukdžím, aby byl posléze zachycen na kamerách kolem konzulátu coby „důkaz,“ že zavražděný novinář konzulát opustil po svých. Kdyby nebylo tak morbidní, bylo by asi zajímavé sledovat, jak se saudské úřady dál a dál zaplétají do vlastních verzí příběhu, zatímco jim to mnohem sofistikovanější a připravenější úřady turecké přes vládní média dávají krásně systematicky sežrat. Protože o turecké úřady jde neméně.
Aneb cui bono. Když člověk při poslouchání střípků zapadajících do příběhu Chášukdžího posledních hodin zavře oči, téměř uslyší škodolibé mlaskání z tureckého prezidentského paláce. Gloating. Že by sto let soupeření o (sunnitskou) dominanci na Blízkém východě nakonec vyřešil jeden zavražděný novinář? Dokážu si i přestavit, jak se sami Turci diví, že se Saudové nechali takto nachytat, protože si přeci museli být vědomi toho, že je veškeré dění kolem saudského konzulátu (a patrně i uvnitř něho) bedlivě a pečlivě sledováno.
A že není videonahrávek málo. A že se objevily nebývale rychle, v nebývalé kvalitě a krásně sestříhané. Turecké vládě jsou všichni novináři světa naprosto ukradení, samotná jich kvanta vězní a mučí ve svých žalářích, ale o tom, že jim jejich úhlavní nepřítel takto dá munici k reputačnímu knock-outu a k vyvýšení se na morální piedestal bijců za novinářské svobody a životy, se Turkům nesnilo ani v nejdivočejších snech. A navíc ta třešnička veřejného fackování ze strany tradičních saudských spojenců v čele s USA, kteří se na Turky běžně dívají skrz prsty. Vlastně bych se ani nedivil, kdyby turecké tajné služby o chystané vraždě věděly, ba se na ní třeba i nějak nepřímo podílely, ale to už se nikdo nedoví. Naopak, Saudové, neznajíce co všechno ještě na ně Turci vědí, budou asi muset k Turkům pro pomoc z vlastní šlamastiky. Nedivil bych se ani, kdyby fanatici z Erdoganova okolí viděli stávající krizi jako příležitost znovuotevření otázky na téma ideologické dominance na Blízkém východě. Necelých sto let po zániku Osmanské říše a sunnitského kalifátu.
Slovo “liberální” jsem v úvodu dal do uvozovek, protože vše je relativní. Chášukdží byl určitě jedním z nejprogresívnějších saudských hlasů ne téma novinářských a občanských svobod, ale ve své podstatě i zastáncem korunního prince Mohammeda bin Salmana. Je asi normální, že modulujeme tón a vybíráme tóninu dle obecenstva, ke kterému hovoříme, nicméně i s odstraňováním některých středověkých praktik je saudský režim stále zakonzervovanější více než lečo. Chášukdží nebyl revolucionář, ale, podobně jako MBS, realistický, stále však dost konzervatívní reformátor, který sice rád hovořil ve velkých konceptech, nicméně si velmi dobře uvědomoval, v jakém stavu saudská schizofrenní společnost je a proč ji může šoková terapie a la arabské jaro naprosto zničit. Ze saudského pohledu byl snad liberál, z pohledu evropského asi úplně ne. Ale to je jedno. Protože, jak řečeno, vše je relativní.
O saudské schizofrenii ale raději jindy. Stejně jako o „reformátorovi“ princi Mohammedu bin Salmanovi, o němž se běžně hovoří jako o de facto vládci Saudské Arábie a jemuž ty uvozovky sluší mnohem více než Chášukdžímu. "Chudákovi" mu teď spousta prominentů hojně odmítá účast na „saudském Davosu“, maxisummitu, který měl orazítkovat jeho reformátorský status. Nedivil bych se, kdyby se část z nich ve skrytu duše radovala, nevědíce, co si vlastně počít s vládcem země, jenž se sice tváří velmi reformně, nicméně stále vládne zemi, kde ve 21. století mnohým nadále imponují ony středověké praktiky. Odmítnout pozvánku se původně nedalo, zato teď se všichni s hlubokým výdechem odhlašují o sto sedm. Stejně jako se začíná hovořit o zrušení západních kontraktů na dodávku zbraní, které mimo jiné již pár let zabíjejí a nechávají vyhladovět milióny civilistů v Jemenu.
A mezitím se dozvídáme další a další střepy z hollywoodského dramatu na istanbulském konzulátu, zatímco turečtí politici křičí: „Chyťte zloděje,“ dle starého známého „kdo nejvíc křičí, pod tím to fičí.“ Chášukdžímu, s největší pravděpodobností rozporcovanému na půdě konzulátu a po kouskách kamsi odnesenému zmíněnými saudskými operativci, to ale život nevrátí. Ani těm stovkám dalších novinářů, kteří skončili rukou saudských, tureckých, syrských, ruských, iráckých, somálských a dalších katů.
Poslední Chášukdžího op-ed zde.
Dopsal jsem a během několika hodin se objevily další informace. Byly publikovány oficiálními médii, nicméně raději předpokládejme, že kdosi kdesi informace dávkuje a cokoli může nakonec být maličko jinak. Primárním zdrojem informací jsou koneckonců Turci, kteří nejsou zcela nezaujatými pozorovateli:
- Mohd bin Salman údajně hovořil s Chašukdžím po telefonu chvilku před jeho smrtí, což téměř připomíná telefonát od kmotra před popravou a vlastně se tak nějak do hollywoodského scénáře hodí.
- Chášukdžího ostatky byly objeveny zakopané před domem saudského konzula (čtu v Haaretzu), což mi už přijde absurdní. Dávno se ví, že aby se člověk stal v určitých zemích diplomatem, potřebuje být ze správné rodiny, na intelektuální a diplomatické vlohy nehledě, ale toto by si asi netroufl dát do scénáře ani hodně špatný autor.
- Asi budu přidávat další a další info, jak se postupně bude objevovat, vypadá to, že nakonec vydá na celý seriál.
Žádné komentáře:
Okomentovat