Mobilní Libyjci

Přijde mi, že máloco vypovídá o stavu české společnosti, jako mobilní operátoři. Podstandardní služby za několikanásobně vyšší cenu, než je všude kolem běžné. A se spoustou reklamy. A jako by to nikomu nevadilo. Bavíme se primárně o tom, jaký máme hardware, než kolik musíme platit za jaké služby. Co a kdo jak vypadá, ne jakou přidanou hodnotu nám přináší. Jako v té politice, kdy se nám libí hezky, byť prázdně hovořící celebrity, aniž bychom zkoumali, jak to s jejich prospěchem pro věci veřejné doopravdy je. Asi i proto, že milujeme celebrity, pže když se o ně otřeme, stáváme se sami na chvilku celebritou. Ale o českém celebritismu jindy. Byť je to asi jedna z mých největších výzev (aneb takto dlouho v jednom kuse jsem naposled v ČR byl v roce 2002).

Je fakt, jak mi připomněla nedávno jedna moc pěkná a moc chytrá holka, hodně ovčanů používá firemní telefony a firemní tarify, takže nemusejí ceny mobilních operátorů řešit. Ergo poptávka po rozumných cenách vlastně neexistuje. Já sám jsem v dubnu loňského roku poprvé v životě uzavřel smlouvu s mobilním operátorem. Na dva roky, věda, že se budu maličko více zdržovat poblíž severozápadních Čech. Za to, že jsem se upsal, asi celkově nakonec platím méně (ach ta data!), ale pořád násobně více než v jakékoli jiné zemi, kde jsem za poslední dva roky používal sim kartu, namátkově Libanon, Jordánsko, Ukrajina, Čína, Gruzie. Za polovinu ceny jsem v Jordánsku měl dvakrát více dat a veškeré volání a zprávy zdarma s dodatečnými gigabajty na přístup na sociální sítě. Na Ukrajině stála neomezená data a stovky volných minut dokonce třetinu toho, co si žádá český operátor. Chtěl jsem se podívat, jestli existuje země, kde jsou mobilní služby dražší než u nás, protože přeci musí být, ale nakonec nenašel zdroj, který by srovnával srovnatelné. Protože každý tarif je jiný asi. Třeba v Libyi je ale dost draho, to ano. Prý asi nejdráž na světě.

Téma českých mobilních operátorů, jejichž ceny a praktiky osobně považuji za predátorské, se mi vlastně vrací každý měsíc s novou fakturou. Tu poslední jsem chtěl zkontrolovat dle tarifu na webu operátora, který mě ale ani nenechá si stránky prohlédnout. Prý se musím přihlásit k účtu, což by mi zas tolik nevadilo, kdyby fungovalo a já se mohl k účtu přihlásit. Až jsem si chvíli připadal jak dle starého dobrého hesla: Náš zákazník, náš idiot. Firmička s ročním obratem kolem padesáti miliard korun.

Už se těším, až skončí dvouletý závazek a já se škodolibou radostí vrátím sim kartu, zatímco telefonní číslo odnesu jinam. V Lotyšsku prý operátoři nabízejí nekonečná data a spoustu volných minut a zpráv za polovinu toho, co platím dnes. Sveiki Latvija, jauki satikt tevi. Es tev drīz ieradies, esi gatavs!