Nebezpečné ženy

Mezi lety 1923 a 1961 se dánskému ostrovu Sprogø říkalo Ostrov nebezpečných žen. Dánská vláda na něm internovala mentálně postižené ženy, původně aby zamezila šíření pohlavních chorob, protože přicvoklé ženy jsou prý lehčích mravů. Bylo částečně založeno na různých pavědách, nikoli nepodobných těm, jež masově a hlasitě hltali němečtí nacisté. Izolace nebezpečných žen měla totiž též chránit čistotu rasy. Sprogø nebylo první. Na Livø se mentálně postižení chlapi zavírali již od roku 1911 poté, co spáchali drobné přestupky, či trestné činy. Jako se do Austrálie posílali zloději ovcí. I když, pokud víme, Britové rasovými teoriemi pobláznění nebyli.

O století později navrhla dánská ministryně imigrace a dalších věcí internaci nechtěných imigrantů na jiný ostrov, Lindholm. Lipový ostrov. Možná též inspirována Austrálií, která již dávno zavírá migranty na ostrov Nauru, které bohužel nemá úplně na vybranou a nemůže se bránit, protože dluží, kam se podívá.

Samozřejmě, že je ministerské xichtoknižní vysvětlení zabalené do hávu bezpečnostních rizik s nutnou dávkou populistického patosu a jakéhos laskavého, domácího nacionalismu, se kterým přeci musí každý souhlasit: „Když je někdo nežádoucí v dánské společnosti, nemá obtěžovat obyčejné Dány (…) Jsou nežádoucí, a musejí to pocítit!“ Raději se ale nezajímat, jak bude v reálu. Pokud tedy nešlo jen o publicity stunt a nic se dít nebude.

Každopádně by se v Dánsku možná měli zamyslet nad tím, zda není na čase najít další ostrov, kam zas zavírat nebezpečné ženy. První kandidátka asi jasná. Anebo vlastně asi Sprogø bude ještě funkční.