Echsperti

Baví mě, když se mou různí mediální experti souhlasí, a ani mi nevadí, že o svém souhlasu, ba o mé existenci nemají ani páru. Baví mě i vyrovnávat se se skutečností, že tu a tam je semnousouhlasící součástí uskupení, jež je mi v lepším případě krajně nesympatické. Jako třeba dnes ODSácký politolog, Petr Sokol, který mě v přímém vstupu na ČT24 citoval téměř doslova, když glosoval komančský útok na současného ministra zahraničních věcí, řka, že jde primárně o snahu se opozičně připomenout a zviditelnit se na společensky více méně nezajímavé téma, jež nicméně, zejména mezi proruskými trolly, vyvolává značné emoce. Jen se trochu divím, že se nepřidali trollové z SPD.

Ve zkratce řečeno komančům vadí, že ministr zahraničí prosazuje moderní prozápadní zahraniční politiku. Asi nejvíce je naštvala Petříčkova nedávná návštěva Ukrajiny, kde jednoznačně pojmenoval ruskou okupaci Krymu a roli Ruska v konfliktu na východě Ukrajiny. Ani o jednom člověk minimálně znalý kontextu nepochybuje. Komančové ano, protože loajalita k velkému bratrovi přebijí veškeré informace a spolehlivě vypíná mozkové závity již po několik desetiletí. Je srandovní, že soudruzi obviňují ministra z nehájení českých zájmů, protože dostatečně nehájí zájmy ruské, jež chtějí hájit oni.

Zatím mi připadá, že v Petříčkovi máme snad jediného ministra vlády, který má hlavu a patu a, zdá se, i kvalifikaci k výkonu své funkce. Mezi bandičkou pologramotných bafuňářů docela nevídaný zjev, asi proto i tak ve srovnání s ostatními členy vlády září. I proto leze komančům i ruskému agentovi na hradě na nervy. Lepší ocenění si asi sám nemohl přát.

Je důležité připomínat, že ač se ohánějí demokracií, jsou dnešní komančové stále totalitní stranou, věrně se hlásící k odkazu marxismu. Jednou z jeho centrálních doktrín je nastolení diktatury proletariátu, aneb nechejme hovořit mistra autora: „[…] prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie. Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil masu výrobních sil.“

Sám jsem docela trpělivý a na nastolení diktatury proletariátu nijak nespěchám. Jestli se ale soudruzi nemůžu dočkat, ať se, coby experti na zahraniční politiku, přesunou do míst, kde už tento ráj na zemi existuje. Venezuela, Bělorusko, Kuba, Čína či Rusko volá.