Štěstí

Dokončil jsem Úvod do psychologie na Yaleově univerzitě a dostal jsem hlad. Ne proto, že jsem šestitýdenní kurs prošel za týdny dva. Ani proto, že posledním tématem byla behaviorální ekonomie a měřitelnost štěstí. Že prý si po všech těch teoriích, pokusech a úchylkách na závěr dáme něco pozitivního. Hezky podle Kahnemana, který vědecky potvrdil, že konec dobrý, všecko dobré.

Vyšel jsem stmívajícím se Šanovem hledat potravu a cestou zpět se v lázeňském parku najednou probral ze smršti různorodých myšlenek. Z jedné strany mi do očí svítil úplněk a z druhé stejně velké, jen trochu méně vzdálené, hodiny na budově Vojenských lázní. A ze třetí strany Orion, který mi již dávno svítí na cestu, jak se praví v jedné, asi třicet let staré a zatím ne příliš slavné básni.

Štěstí není muška zlatá. Je to dědičná chemie v mozku.