Vyšel jsem stmívajícím se Šanovem hledat potravu a cestou zpět se v lázeňském parku najednou probral ze smršti různorodých myšlenek. Z jedné strany mi do očí svítil úplněk a z druhé stejně velké, jen trochu méně vzdálené, hodiny na budově Vojenských lázní. A ze třetí strany Orion, který mi již dávno svítí na cestu, jak se praví v jedné, asi třicet let staré a zatím ne příliš slavné básni.
Štěstí není muška zlatá. Je to dědičná chemie v mozku.
1 komentář:
Gratuluji, co dalšího budeš studovat?
MV
Okomentovat