Dávky

Vláda prý nemá dostatek peněz, tak schválila, že se rodičovský příspěvek od prvního ledna zvedne jen na děti, které se narodí po prvním lednu. Nehledě na to, že původně měl být příspěvek zvednut pro všechny, kteří na něj budou mít k prvnímu lednu nárok, tedy i dříve narozeným. Zpráva mě zaujala, protože mi ve věčném boji dobra proti špatnu nenaskočila jasná odpověď. Jistě zčásti i proto, že jedním z argumentů proti omezení příspěvku jsou příběhy lidí, kteří se rozhodli prodloužit si čerpání stávajícího příspěvku, aby to do toho prvního ledna tak nějak doklepali. Mělo to ve mně vyvolat soucit, ale spíše vyvolalo otázky, kdo všechno asi různě s dávkami spekuluje.

Dvě protichůdné myšlééénky. Nepředvídatelnost a netransparentnost státní správy vůči nejpotřebnějším (příspěvek náleží rodinám s příjmem do výše 2,7-násobku životního minima), ad hoc rozhodování a velká řada rodičů v nepochybně prekérní situaci vs. jakási vypočítavost těch, kteří dávky berou a rozhodli se, nezřídka i na doporučení úřadu, svou závislost na dávkách prodloužit, aby následně dostali(y) více. Ještě, že se v případech, o kterých čtu, jedná o gádže, jinak by se asi zas demonstrovalo proti zneužívaní a nepřizpůsobivým.

Kdosi prý slíbil, ať už to byl „stát“, konkrétní ministr(yně) či paní na úřadě, a na základě slibu se mnozí rozhodli spekulovat na budoucnost, asi netušíce, že od politických slibů je ke konkrétním zákonům a vyhláškám cesta dlouhá. Protože žijí v jiné zemi než já a v životě se nesetkali s politiky, kteří za loupák či s koblihou naslibují hory doly. Navíc je přeci třeba platit soukromým firmám za sedmdesátipětiprocentní slevu na jízdném pro studenty.

Nechci, aby vyznělo jako šmahný odsudek. Je naprosto legitimní, že každý hledá své finanční strategie v rámci možného, i s občasným opomíjením možných rizik. Neznám jednotlivé příběhy, či kontext každého z těch rozhodnutí. Nevím, kolik poběraček rodičovského příspěvku je třeba v exekuci, které u nás úspěšně ničí nejchudší domácnosti. Nebo kolik je žen samoživitelek bez přispívajícího otce, jež zas tak moc možností volby mít nebudou.

Zároveň platí, že by výše jakéhokoli příspěvku, pokud se tedy jedná o paušál, měla být stejná pro každého, kdo příspěvek v danou chvíli pobírá. Systém, který jedněm ve stejné situaci dává a druhým nikoli, podkopává a ironizuje sám sebe. Pokud tedy je cílem vlády dávat smysl. I když ani to není jisté, prý ani paní ministryni.

Jdu studovat tento přehled různých sociálních dávek, abych se trochu poučil, a třeba se nakonec vše projasní. Anebo ne.