Kdysi dávno jsem měl velmi neobvyklý lístek na koncert mé v té době asi nejoblíbenější britské kapely, na který jsem nakonec z divného důvodu nešel. Tenkrát muzikanti byli v nejlepších letech, dnes jsou z nich důchodci, kteří slaví padesát let existence. Po sedmadvaceti letech si splácím dluh a vyrážím do Pakulu. Tak ať točí se svět mladší o sedmadvacet let na desce Jethro Tull.
P.S. Bylo to fajn. Ian sice už téměř nic neodspívá, ale stále křepčí a fouká náramně.
Žádné komentáře:
Okomentovat