Na rozdíl od Gréty a spol. jsme si alespoň tenkrát mohli myslet, že nám případné vzdělání k něčemu bude, a nemuseli přemýšlet, zda ještě dožijeme na planetě, která neshoří či se nepromění ve stovky klimatických konfliktů, protože vody, stínu, hmyzu a jiných živočichů bude stále méně. Krom homo sapiens.
Dnes, zatímco hoří lesy v Amazonii, na Sibiři v Indonésii či jižní Africe, koukáme v televizi na zábavné pořady o tom, jak se zeměkoule otepluje a mění se ozonová díra nad severním pólem, jako by šlo o fikci, nikoli o realitu, ve které se dramaticky snižuje produkce kyslíku a zásoby pitné vody na planetě. A není rozdíl, jestli drancují těžaři v Brazílii, výrobci palmového oleje v Indonésii, nebo spekulanti s kůrovcem či řepkaři u nás.
Proto asi chápu, že se mnozí mladších ročníků více a více děsí, v jakých podmínkách budou žít, když se egotistickým šedesátníkům a sedmdesátníkům, co jsou dnes u moci, zdá být vše jedno. Protože zůstat dnes u moci je mnohem důležitější než zajistit budoucnost planety. Přestože se zdá stále reálnější, že už za pár desetiletí budou části Evropy stěží obyvatelné, zatímco se na nás budou valit vlny nebožáků z ještě méně pohostinných krajů.
Momentálně je jistě snazší zesměšňovat švédskou mladici, protože to jde, a dodává nám pocitu vlastní důležitosti. Štve nás, že je slavná, že nás vyrušuje v iluzi vlastní výjimečnosti, když sama je jen prostou dcerkou mezzosopranistky ze Stockholmu. Jako vždy je snazší střílet na nositele vzkazu než se nad vzkazem samotným zamýšlet, ba dokonce jednat.
Historie je plná situací, kdy se tváří v tvář hrozbě lidé jen tupě usmívali a jeden druhého navzájem přesvědčovali, že vlastně o nic nejde. Téměř jako ve sbírce fiktivních slavných posledních slov. Mezi má oblíbená patří třeba „To není ledovec.“ (kapitán Titanicu), nebo „Odkud se vzali všichni ti Indiáni?“ (generál Custer u Little Bighorn). Za dvacet-třicet let se k nim přidají i některá dnešní prohlášení čelných politiků, i když asi příliš úsměvu budit nebudou.
Žádné komentáře:
Okomentovat