Jediné, co vím, je, že se mě nikdo nepokoušel kontaktovat. Ač asi generický, je obsah dopisu tedy lživý a nepatrně naznačuje, že kdosi kdesi neudělal svou práci. Protože asi kontaktovat měl. Nevím. Pod nepodepsaným dopisem je jméno paní s titulem „váš bankovní poradce.“ Po telefonu mi vysvětlí, že banka potřebuje kopii mého občanského průkazu. No jo, mělo mi dojít, že když dostanu tři výhružky, půjde asi o něco takto zásadního. Než zavěsíme, posílám scan mailem. Celé trvá asi deset vteřin.
Asi není obtížné si domyslet, jakými myšlenkovými pochody příslušný úředník či úřednice prošli. Zdramatizujeme, trochu zamlžíme, trochu zalžeme, nasázíme nějaké ty paragrafy, ať vypadá seriózně, hlavně žádné mazlení, hezky preventivně zařveme, aby debilové pochopili závažnost situace. A vidíte, funguje to, blbečci se sami ozývají!
Napadá mě, že pokud takovýto způsob komunikace odpovědní lidé v bance nepovažují za podivný, jsou to buď negramoti, anebo jsme se opravdu ve společenském diskursu dostali tam, kam nás veřejněprostoroví burani typu Zemana dlouhodobě sunou: Už se spolu nebavíme, už po sobě jen pořváváme. To je přeci normální. Negramoti či burani tedy? Asi obojí tak trochu.
Dlouhodobě mám pifku na české banky a mobilní operátory, že se ke klientům chovají jako prasata. Kdykoli mi dojde s některým ze zmiňovaných trpělivost, řeší oni mou zákaznickou nespokojenost nastrčením osobního konzultanta, poradce atd. Nejde o poskytování kvalitních a cenově přijatelných služeb, jde o to dokázat dotčeného klienta následně ukecat zdánlivě osobním přístupem. Má nepodepsaná paní poradkyně též říká, jak o ničem nevěděla a jak má teď spoustu práce s uklidňováním dotčených klientů. Vlastně ani nevím, jestli mě zas tak zajímá, protože na výsledku nic nemění:
Nedůvěřuji jedincům ani entitám, které mi lžou a chovají se neprofesionálně. Teď docela dumám, jak s tímto pocitem vůči komerčce naložit. Přihořívá, přihořívá…
Žádné komentáře:
Okomentovat