UNICEF

Dlouhodobě považuji za jednu z nejzoufalejších agentur OSN, která se místo na vykonávání vlastních povinností spíše soustředí na marketing a získávání peněz. Protože children sell. Dnes jsem zaregistroval dvě perly o českém UNICEF: Jednak inzerci na Pravém bloku, tedy hrdé platformě pro zamindrákované šiřitele nenávisti, bludů a konspiračních teorií, a jednak je prý jejich hlavním partnerem jeden z největších šmejdských predátorů jménem Profi Credit.

No a co, ať se kamarádí, s kým chtějí, a inzerují, kde chtějí, nadal mi jeden anonymní internetový troll. No jo, jenže milá paní / milý pane, každá normální entita, tím spíš chce-li být vnímána jako jakýsi garant dobrých mravů, což je koneckonců primární raison d’être organizace jako je UNICEF, si dává pozor, s kým je asociována. U nás ne. Ale to asi neudiví.

Dobrá, dobrá, v rámci naprosté otevřenosti deklaruji, že mám na UNICEF dlouhodobě pifku, protože ho považuji za chaotickou organizaci, plnou nekompetentních a navzájem si škodících individuí. Ne že by všichni zaměstnanci UNICEF byli magoři, ale pokud nikdo nic neřídí, magorům se prostě daří. Vlastně se má antipatie táhne téměř dvacet let zpět k mým prvním interakcím s UNICEF na Severním Kavkaze, kde se jejich představitel, jemuž jsme přezdívali východoněmecký kamioňák (protože jím původně byl), vyznačoval primárně tím, že se vyhýbal jakékoli práci, všem říkal, že to, co dělají, dělají špatně, a pokud jste ho chtěli potkat, museli jste do hospody, nejlépe, když v telce zrovna dávali fotbal. I když mi dal jednu cennou radu: Emaily přesahující jednu stránku od té doby též nečtu. Škoda jen, že šlo tenkrát o můj email jemu, na němž záležel osud několikamilionového projektu pro tisíce dětí v rozbombardovaném Grozném.

Interakcí s UNICEFem jsem měl od té doby v různých zemích bezpočet, naposledy v Jordánsku, kdy jejich žárlivost na nás dosáhla takové míry, že lobbovali za zrušení jednoho z našich programů u ministerstva školství, aby půl roku poté, co nás ministr zazdil, „vymysleli“ (aka ukradli) tentýž program, kterým spolu s ministerstvem slavnostně zahájili svou fundraisingovou kampaň. Jen zaměnili loga na námi vyrobených materiálech svými, ani grafiku se neobtěžovali změnit. Dlouho jsem utěšoval kolegy, že jejich několikaleté úsilí nepřijde vniveč, že pomůže tam, kde jsme chtěli, aby pomohlo, jen se jím holt bude chlubit někdo jiný. Šéf jordánského UNICEF se mi od té doby přestal dívat do očí. Pár jiných agentur OSN se ozvalo, že je jim samotným trapně, že UNICEF říkali, ať to nedělají.

Mám tedy i několik pozitivních reflexí, třeba parádní podporu od tehdejší globální šéfky a šéfky ruského UNICEF, když po nás šel ruský velvyslanec při OSN. Highlightem jediného společného telefonátu bylo závěrečné konstatování jedné z dam, že si pan velvyslanec asi bude muset trhnout nohou. Celkově nicméně považuji UNICEF dlouhodobě za dost zoufalou, chaotickou, neefektivní ba neprofesionální organizaci. Takže bych se vlastně asi neměl divit nad rozhodnutími činěnými v ČR, že? Nihil novi sub sole. Nu budiž tedy.