Únor

Jednu z největších tragédií v historii země nelze rok co rok nepřipomínat. Napadá mě k pětadvacátému únoru spousta poznámek, ale nechám si tentokrát pro sebe. Před dvaasedmdesáti lety dostali komančové zelenou plundrovat tuto zemi a dosud se o to mnozí z nich a jejich pohrobci nikterak neúspěšně snaží. Tichá vzpomínka za všechny oběti komančismu zahrnuje krom mnoha často bezejmených jedinců i celou zemi a společnost. Ale jak vzpomínat, když i země i společnost je stále tu, krajně nevyrovnaná. Raději bez vzpomínání tedy. Neméně tiše však.

Kosmicky

Jda po Václaváku, přemítám, že pokud je pravda, že jsme průměrem našich pěti nejlepších přátel, copak to asi vypovídá o lidech, které potkávám. Poloagresívní teenager, který vypráví kamarádům cosi natolik zajímavého, že si myslí, že ho musí slyšet celý Václavák. Švihácky oděný důchodce, pomalu nikoli však stařecky kráčící směrem k Můstku. Když jdu kolem, zaslechnu, jak sprostě nadává na kolemjdoucí. Opletalkou se řítící řidič, pokud ne lehce postpubertálního věku, jistě pubertálního vzhledu a s espézetkou Don Pedro. Vysmátá Čecho-vietnamka, vycházející s velkou taškou z obchodu s nelevnými hadry. Chlapík v obchodě, který si kultivovaně povídá s prodavačem, načež potřebuje cosi prokonzultovat a začne po telefonu rusky říkat nejbizarnější věci, než zavěsí a vrátí se do civilu.

Výrok o pěti přátelích je nejen elitářský (pořádně si vybírej ba audituj, s kým si povídáš), ale naštěstí nebo bohužel i nepravda. Nejsme průměrem pěti lidí, ale všech, kterými se obklopujeme. Ovlivňují nás nejen naši přátelé, ale i přátelé našich přátel, kteří ovlivňují naše přátele atd. Například Christakis s Fowlerem zkoumali následky známých a rodinných příslušníků v relativně objektivní kategorii obezity a zjistili, že když v našem okolí někdo zobézní, zvýší se pravděpodobnost našeho zobéznění během následujících 2-4 let o 45 procent. Když zobézní kamarád našeho kamaráda, jde o zvýšení dvacetiprocentní, tedy nikterak zanedbatelné.

Takže nakonec další banalita, že jsme do značné míry produktem společenství, jehož jsme součástí, a součin se týká mnohem více než pěti známých. Američtí psychologové přeci dávno vědí, že čtyřicet procent naší osobnosti formuje tzv. non-shared environment, nesdílené prostředí, v porovnání s padesáti procenty genů a deseti procenty prostředí sdíleného, většinou zvaného též rodina. Klíčovou proměnnou asi bude, jak velké naše společenství je. Jdu Václavákem a usmívám se, že to mé společenství zahrnuje desítky jazyků a všechny obývané kontinenty. Je suis un cosmopolitain.

BJové

Zahlédl jsem na internetu poznámku na adresu britského premiéra, kterému se z jakéhosi důvodu přezdívá BJ. Prý kdypak si komentující BJova posledního výroku uvědomí, že cokoli říká, říká jen proto, aby se dostal z konkrétní situace, i když co říká, nic neznamená, a on ani nemá nic na mysli.

Aniž bych byl čekal, zadefilovala mi před xichtem řada politiků, která se následně přeměnila v defilé zástupců profese novinářské, protože v tom jedou spolu jako siamská dvojčata. První cizelují formulace, jež je dostanou o krok dále, druzí cizelované formulace (často vzniklé bez zásahu dotyčného politika), tweety a jiné slinty rozebírají a pomáhají prvním odvádět pozornost od důležitého. Které je holt vždy komplikovanější. Navíc je čtenáře a posluchače třeba krmit zábavou a prostotou.

Je vlastně zajímavé, jak dobře se politici od novinářů naučili, že každá zpráva, každý výrok má jen jepičí životnost, takže lze ku prospěchu konkrétní situace říci či napsat téměř cokoli. Aniž by si novináři chtěli všímat, jak si je politici vodí, protože nechat se vodit je vlastně součástí popisu práce hlídacích psů demogracyje. Navíc už je mnohem snazší blábolit nesmysly na sociálních sítích, kde stejně nikdo neuhlídá. Novinářský stav možná namítne, že jednoduchost a blábolení si žádá masa, jíž je též na míru šité. Jako by bylo nezbytně nutné předstírat, že každý blábol je seriózní. Stále více místo strážců potřebujeme svižné blábolometry a lžimetry.

Ha, nějak často se mi teď vrací téma mocipánů, kteří ku vlastním krátkodobému prospěchu a nakrmení ega záměrně škodí a žádná lež jim není cizí. Dobrá tedy, moudra nechám jiným. I když, abych pravdu děl, když koukám, jaké banality chrlí tzv. influenceři, zas tak blbě na tom nebudu.

Korupce

Korupce je dávno ve slušných krajích definována jako zneužití postavení ku vlastní výhodě či prospěchu. Kdokoli získá z role, do které byl dosazen někým jiným, osobní výhodu, která se přímo netýká výkonu té role, jako je např. plat či jiný benefit, je zkorumpován. A nejde zdaleka jen o peníze. Mezi běžné korupční praktiky patří například nepotismus a jiné kamarádšofty, nebo i plýtvání svěřenými prostředky.

Přemítám, jak se vztahuje na poslance, kteří sice slibují, že svůj mandát budou vykonávat v zájmu všeho lidu, zatímco v reálu hledají řešení primárně pro sebe samé, vlastní partaje a různé handly, které jsou pro ně výhodné. Jednou z takových situací je nedávné zvolení známého rasisty, šiřitele desinformací a propagátora komunistických voleb Křečka, který popírá základní principy práce ombudsmana. Jedinou zjevnou kvalifikací pro funkci je Křečkův kamarádšoft s prezidentem a výsledek volby nepochybně součástí jakéhosi handlu mezi Zemanem a vládními partajemi. Co na tom, že role veřejného zástupce lidských práv je jednou z klíčových institucí každého demokratického systému. Vždyť si u nás většina davu ani nevšimne, protože jsme vygumovaní. Zatímco Křečkovo zvolení veřejně asi nejhlasitěji pochválil jeden z vůdců české neonacistické scény.

Nemůžu si pomoci: Kdokoli hlasoval za Křečka, hlasoval korupčně. Jen nelze zjistit, koho se týká, protože si všechny partaje s výjimkou Pirátů odhlasovaly, že volba bude tajná.

Připomeňme si, že primární rolí ombudsmanského úřadu je zastávat se nejslabších, ke kterým se jakákoli státní instituce zachovala v rozporu s platnou legislativou. Stává se. A docela často. Dle pravidelných veřejných zpráv řeší cca. 600-700 podnětů měsíčně, větší část přímým poradenstvím a asi 30 případů měsíčně s nálezem, že ten který úřad postupoval nezákonně. Nyní bude úřadu velet člověk, který je znám tím, že v roli zástupce ombudsmanky pracoval dva dny v týdnu a myslí se, že je práce úřadu zbytečná. Tak se těšme, jak asi cíle úřadu začne předefinovávat. Sám bych si třeba tipl, že se zapojí do dlouholeté Zemanovy snahy korodovat české soudnictví.

Nelze se ubránit dojmu, že Křeček pouze symbolizuje postupnou probíhající destrukci našich demokratických institucí po vzoru Polska či Maďarska a že jeho zvolení bylo jakýmsi testem, co vše může zkorumpovaným ANOnistům, socanům, komančům a Pitomistům projít. Příští zastávka: Rady veřejnoprávních médií.

A zas o důvod méně zůstávat v této zemi, kde nejenže na celé čáře vítězí lež a nenávist, ale zítra stále častěji znamená a sakra, s čím zas přijdou.

Čáry a kříže

Téměř dva roky se flákám a najednou mám dvě výtečné pracovní nabídky během několika dní. Řekl bych čára přes rozpočet, ale žádný jsem neměl. Jak by též ano, když jsem za poslední rok a půl pracoval jen tři měsíce. Žádné rozpočty, žádné plány na křížení, jen jsem se zamyslel, že by to asi chtělo začít zase žít nepatrně produktivněji, a hle. Jeden job musím dokonce rozseknout do zítřka. Ještě že se hned tak nestresuji.

Minzdrav

Před pětadvaceti lety jsme spolu chodili na pivo téměř každý den. Teď jsme byli poprvé po nevím kolika letech. Povídali jsme si o všem možném, hodně o zdravotnictví, kterému jeden z nás trochu rozumí. Zaujaly mě rozbory toho, kdo kde co kontroluje (a z čeho profituje), až po zmínku, že nové nařízení, dle kterého smějí lékaři posílat v jedné sms pouze jeden recept, vylobbovali telefoničtí operátoři v čele s O2 vlastnícím Kellnerem.

Týden poté mi dva dochtorští kamarádi líčili, jak z důvodu polofunkčních e-neschopenek přemlouvají pacienty, aby šli raději do práce. Též jsem si vyslechl zajímavé leč mírně deprimující povídání o mafiánských praktikách místních lékařských bossů, až došla řeč na to, že si dosud lámou hlavu nad tím, proč musejí vypisovat každý recept zvlášť, což jim prý bylo prezentováno jako požadavek lékařů, o němž ani oni ani žádný z jejich známých kolegů nikdy neslyšel.

Jednou z hlavních dimenzí, téměř by se dalo říci specifik našeho zdravotnictví je zapojení soukromých subjektů do čerpání státních peněz. Zatím z toho těžily primárně zdravotnické firmy, vesměs vlastněné známými firmami. Od nového roku se tedy připojili i telefonní operátoři. Jako by už dávno neměli dost.

P.S. Nechystám přehled neschopnosti ministerstev, jen se mi náhodou sešla dvě za sebou. Nicméně nevylučuji, že záhy přidám další. I když se spíše kloním k tomu, zas na chvíli rodnou vlast opustit a žít někde, kde ví každý, že si z nich politici pouze dělají prdel.

Marťani z minfinu

Asi nejsem na rodné hroudě zas tak dlouho, když téměř nemine dne, aby mě cosi nezaskočilo. Pravda, většinou se jedná o nápady našich anonistických vládců, o kterých dávno víme, že kritériem ke kariéře není schopnost a kompetence, ale oddanost vůdci. Jako za komančů.

Též si stále častěji říkám, jaká škoda, že se na spravedlnosti neudržela ministryně, co opsala diplomku o králících, bo mohlo být ještě veseleji. V hlouposti ji naštěstí důstojně nahrazuje královna sociálních sítí, která má pro mě z dosud neuchopitelných důvodů na starosti státní kasu. Před vánoci třeba na xichtoknize zveřejnila romantické selfie s textem, ať se v rámci hledání dárků podíváme na jakési stránky, kde ministerstvo rozprodává majetek zkonfiskovaný nejen největším chudákům v zemi. Nu dobrá, letos bylo možno koupit i vcelku zachovalé boby.

V prosinci bylo též zajímavé sledovat cestu daňového balíčku, jinými slovy zvyšování daní, které nám Bureš slíbil nezvyšovat. Šlo o chlast, tabák a hazard, což každý soudný člověk přeci pochopí a pochopil bych i já. Kdyby se neargumentovalo tím, že je třeba investovat do prevence a léčby následků, zatímco je zřejmé, že prachy takto navíc vybrané na nic podobného nepůjdou a rozpustí se v neduživém státním rozpočtu, ze kterého je třeba proplácet různým soukromým firmám různé dotace.

Teď nejen mě zaujala novela zákona o DPH. Zatímco vloni to nandala vlekařům, když vymyslela jiné sazby na vleky a lanovky, aniž by popsala, jak danit skipass, který se vztahuje na obojí, letos si zasedla na pivaře. Nabízí devět různých variant zdanění piva podle toho, zda je s alkoholem nebo bez, kde a v jakém balení se prodává. A zatímco se debata vede o nedostatku inteligence našich vládců, svedla paní ministryně, nevědíc, jak se bránit, na jakousi směrnici EU. Jen málokdo se pozastavil nad skutečným odůvodněním, tj. že byly změny zavedeny primárně proto, aby snížily negativní dopady zavedení EET na hospodské. Naše xichtoknižní hrdinka se též nechala slyšet, že takto vláda chce pomoci venkovu.

Krom sázky na čím levnější pivo (protože hospodské alkoholické točené snížilo sazbu), tím více venkovských voličů, se minfin jinými slovy konečně veřejně přiznal, že zavedení EET mělo a má, na rozdíl například od zákazu kouření, negativní vliv na české podnikatelské prostředí. Já jen tak, aby nezapadlo, když slavnostně zahajujeme tu další etapu. Anebo až se zas budou ozývat strážcové různých svobod.

EET go home.

Zimbabwe

Dávno jsme zvykli, že se Bureš chová jako chytrý Horák (profesor Fučík promine). Čapák je a vlastně není můj, estébákům jsem práskal, ale nevěděl o tom, Agrofert nevlastním, ale vlastním a tak dále. Posledním majstrštychem je vládní souhlas se žalobou na Eurokomisi kvůli agrofertím dotacím, aneb lze ještě lépe demonstrovat, komu stávající vláda slouží? Bureš teda prý při hlasování nebyl v místnosti, ale určitě si nechal o výsledcích dalšího testu loajality k sobě samému vyprávět.

Přemítám, jaké znám další země, kde se vláda chová jako servisní organizace soukromému impériu svého premiéra. Má tu někdo nějaký tip?

Abychom tedy nebyli k Burešovi nespravedliví. S návrhem oficiálně přišel ministr zemědělství. Určitě nemá nic společného s tím, že jeho rodina též čerpá četné dotace, jež je třeba si posichrovat.

A tak si tu žijeme, nadáváme na Unii, bojkotujeme její procesy a rozhodnutí, ale vesele rozkrádáme dotace z ní plynoucí a běda, jestli si na ně někdo dovolí sáhnout. Zároveň nesnášíme korupčníky, ale dva z největších jsme každého dvakrát po sobě zvolili presidentem a třetího do kupy vzýváme, ač kdyby řídil firmu, jako řídí stát, dávno by zkrachoval.

Asi už mě jeden tip napadl.

Kurýři

Ve čtvrtek volal kurýr, že jede, ale já nebyl doma, tak jsme přehodili na pátek. Když se nikdo neobjevil ani v pondělí, začal jsem v úterý zjišťovat, kdy mi knížky z Amazonu asi tak dorazí, načež jsem zjistil, že dle záznamů doručovatele došlo již k poslednímu pokusu o doručení. Včetně data a hodiny, kdy mi jistě nikdo nevolal ani necinkal na zvonek.

Operátor mi do telefonu sice něco zamumlal, že se divné, ale odsud nejvíce vypadá, že si v UPS šetří cestu a čekají, až či zda se člověk sám ozve. Holt už dávno nejde business jako dříve a konkurence tlačí, což je koneckonců vidět i na tom, že na rozdíl od většiny ostatních u nás nemají hoši z UPS kde nedoručené rance složit, takže musejí vše nerozdané vozit zpět na základnu. Se člověk pak nemůže divit, že další dodání jen předstírají. Yntrystynk.

Manko

Uložím si sem jen krátkou zprávu o tom, že měsíční lednové saldo rozpočtu skončilo poprvé od roku 2003 v mínusu. Rovných osm miliard. Asi nejdou rozprodávané státní rezervy moc na dračku a nepomohlo ani prodloužení lhůty vracení DPH, čímž si stát de facto bezúročně nechává peníze, jež nejsou jeho a které by se asi hodily do likvidity podnikajícím, kteří je státu řádně odvedli.

Ještěže můžeme pořádat tiskovky o corona viru, rouškách a rušení mezistátních leteckých linek a důležitých zpráv si nikdo nevšimne.