BJové

Zahlédl jsem na internetu poznámku na adresu britského premiéra, kterému se z jakéhosi důvodu přezdívá BJ. Prý kdypak si komentující BJova posledního výroku uvědomí, že cokoli říká, říká jen proto, aby se dostal z konkrétní situace, i když co říká, nic neznamená, a on ani nemá nic na mysli.

Aniž bych byl čekal, zadefilovala mi před xichtem řada politiků, která se následně přeměnila v defilé zástupců profese novinářské, protože v tom jedou spolu jako siamská dvojčata. První cizelují formulace, jež je dostanou o krok dále, druzí cizelované formulace (často vzniklé bez zásahu dotyčného politika), tweety a jiné slinty rozebírají a pomáhají prvním odvádět pozornost od důležitého. Které je holt vždy komplikovanější. Navíc je čtenáře a posluchače třeba krmit zábavou a prostotou.

Je vlastně zajímavé, jak dobře se politici od novinářů naučili, že každá zpráva, každý výrok má jen jepičí životnost, takže lze ku prospěchu konkrétní situace říci či napsat téměř cokoli. Aniž by si novináři chtěli všímat, jak si je politici vodí, protože nechat se vodit je vlastně součástí popisu práce hlídacích psů demogracyje. Navíc už je mnohem snazší blábolit nesmysly na sociálních sítích, kde stejně nikdo neuhlídá. Novinářský stav možná namítne, že jednoduchost a blábolení si žádá masa, jíž je též na míru šité. Jako by bylo nezbytně nutné předstírat, že každý blábol je seriózní. Stále více místo strážců potřebujeme svižné blábolometry a lžimetry.

Ha, nějak často se mi teď vrací téma mocipánů, kteří ku vlastním krátkodobému prospěchu a nakrmení ega záměrně škodí a žádná lež jim není cizí. Dobrá tedy, moudra nechám jiným. I když, abych pravdu děl, když koukám, jaké banality chrlí tzv. influenceři, zas tak blbě na tom nebudu.