Minzdrav

Před pětadvaceti lety jsme spolu chodili na pivo téměř každý den. Teď jsme byli poprvé po nevím kolika letech. Povídali jsme si o všem možném, hodně o zdravotnictví, kterému jeden z nás trochu rozumí. Zaujaly mě rozbory toho, kdo kde co kontroluje (a z čeho profituje), až po zmínku, že nové nařízení, dle kterého smějí lékaři posílat v jedné sms pouze jeden recept, vylobbovali telefoničtí operátoři v čele s O2 vlastnícím Kellnerem.

Týden poté mi dva dochtorští kamarádi líčili, jak z důvodu polofunkčních e-neschopenek přemlouvají pacienty, aby šli raději do práce. Též jsem si vyslechl zajímavé leč mírně deprimující povídání o mafiánských praktikách místních lékařských bossů, až došla řeč na to, že si dosud lámou hlavu nad tím, proč musejí vypisovat každý recept zvlášť, což jim prý bylo prezentováno jako požadavek lékařů, o němž ani oni ani žádný z jejich známých kolegů nikdy neslyšel.

Jednou z hlavních dimenzí, téměř by se dalo říci specifik našeho zdravotnictví je zapojení soukromých subjektů do čerpání státních peněz. Zatím z toho těžily primárně zdravotnické firmy, vesměs vlastněné známými firmami. Od nového roku se tedy připojili i telefonní operátoři. Jako by už dávno neměli dost.

P.S. Nechystám přehled neschopnosti ministerstev, jen se mi náhodou sešla dvě za sebou. Nicméně nevylučuji, že záhy přidám další. I když se spíše kloním k tomu, zas na chvíli rodnou vlast opustit a žít někde, kde ví každý, že si z nich politici pouze dělají prdel.