Jednu z největších tragédií v historii země nelze rok co rok nepřipomínat. Napadá mě k pětadvacátému únoru spousta poznámek, ale nechám si tentokrát pro sebe. Před dvaasedmdesáti lety dostali komančové zelenou plundrovat tuto zemi a dosud se o to mnozí z nich a jejich pohrobci nikterak neúspěšně snaží. Tichá vzpomínka za všechny oběti komančismu zahrnuje krom mnoha často bezejmených jedinců i celou zemi a společnost. Ale jak vzpomínat, když i země i společnost je stále tu, krajně nevyrovnaná. Raději bez vzpomínání tedy. Neméně tiše však.
Žádné komentáře:
Okomentovat