Dlouho jsem byl v rozpacích z nedostatku dat ohledně koronaviru v Česku. Možná i více z toho, že nikomu jinému zdánlivě nechyběla, což jsem nechápal a nechápu dodnes.
Souhlasili jsme se zásadním omezením našich základních svobod, s devastací českého hospodářství a likvidací tisíců podnikatelů a různých pracovních míst, ba nám viditelně nevadí, že některá z nařízení jsou za hranou platných českých zákonů. Vše proto, abychom pomohli zmírnit nátlak epidemie na české zdravotnictví a solidárně ochránili primární rizikové skupiny. Proto musíme kolektivně mít přístup k informacím, jak různá opatření fungují, případně, kde je nátlak na systém nižší a kde vyšší, aby se dala prioritizovat doplňková pomoc. Obzvláště když pomoc státu nadále zůstává v porovnání s potřebami směšná, a onu doplňkovou pomoc organizují různé formy občanské společnosti, kterou tak nesnášel tatíček Klaus a o níž ještě před pár týdny Bureš prohlašoval, že nic nedělá.
Postěžoval jsem si na nedostatek dat ca. před týdnem na xichtoknize a týž den, samozřejmě nikoli na základě mého lamentu (ha, ale kdo ví?!), začalo ministerstvo zdravotnictví zveřejňovat většinu údajů, jež jsem předtím marně hledal. S vědomím starého pořekadla o třech druzích lží (lies, damned lies and statistics) jsem začal data sledovat a napadá mě nad nimi třeba následující:
Celkový počet testovaných, hospitalizovaných a těžce nemocných
Absolutní čísla nám rostou ve všech ohledech, zejména počet pozitivně testovaných se zvětšuje s celkovým počtem provedených testů. Nepochybujme proto, že zdravotnická zařízení největší zátěž pravděpodobně ještě čeká, protože všechny křivky rostou relativně lineárně a žádná zatím nejeví známky zploštění. Útěchou budiž zjištění, že české křivky nejsou tak strmé, jako tomu bylo v nejvíce exponovaných zemích, ale pokud se stát opravdu nezačne o zdravotnictví starat a řídit dodávky a kapacity v krizovém režimu, budu muset asi začít vyrábět plicní ventilátory i já. Tak snad na to jsou skripta. Snad je znají i čínští soudruzi, co nám údajně mají poslat pět set kusů. Zatímco české kusy hnijí ve skladech tuzemských výrobců.
Edit: Jedno specifické datum, které by nás vzhledem ke 10-14-denní inkubační době viru mohlo zajímat, je 26. březen, tedy čtrnáct dní po nařízení zákazu vycházení. Lidí nakažených po 12. březnu, tedy u kterých se vir projevil po 26. březnu, byl by teoreticky mělo být méně než v předchozích dnech, čemuž tak není. Je samozřejmě otázkou, zda lze vyvozovat jakékoli důsledky vzhledem k efektivitě zákazu vycházení, a asi úplně nelze, protože testovací kapacita byla natolik omezená, že se na mnohé prostě nedostávalo (a dosud nedostává) včas, tj. infekce u nich byla potvrzena později. V tom může spočívat i jeden ze zásadních problémů všech těchto statistik a situace vůbec: počty identifiovaných infikovaných možná pranic nevypovídají o skutečné infikovanosti populace, ale pouze nám poukazují na to, kolik je stávající systém kapacitně schopen identifikovat nakažených. Konec editu.
Stejně jako roste počet nemocný a hospitalizovaných, roste i počet lidí, kteří potřebují zvláštní péči, dle minzdravu definováni jako pacienti na plicní ventilaci a mimotělní membránové oxygenaci.
Mezi křivkami výše je šedá křivka (těžce nemocní) podmnožinou oranžové (nemocní celkem). Souvislost mezi žlutou a oranžovou je jen částečná, protože vyléčení a propuštění do domácí péče či karantény nejsou v celkovém počtu nemocných pro ten který den zahrnuti. Všichni propuštění v konkrétním dni z nemocnice, byli den předtím ještě hospitalizováni.
Zajímalo mě též, jak se vyvíjí poměr testovaných, nakažených, hospitalizovaných a těžce nemocných. Tady se zdá, že poměr pozitivně testovaných vyžadujících hospitalizaci (modrá křivka níže) je více méně stabilní pod úrovní deseti procent. Poměr nakažených mezi testovanými dokonce nepatrně klesá, tj. pravděpodobně se zatím nepotvrzuje předpoklad, že je zamořenost virem větší, než víme. Zatím se držíme mezi 5 a 7 procenty ze všech testovaných. Na druhou stranu se zdá, že se nepatrně zvyšuje proporce pacientů, kteří potřebují intenzivní péči (zelená křivka), momentálně se pohybující nad dvaceti procenty ze všech hospitalizovaných. Mezi křivkami níže není žádná hierarchie, posuzují se každá zvlášť.
Poměrné změny
Jedním z dalších zajímavých a vypovídajících pohledů je poměrný nárůst identifikovaných nakažených a pacientů v nemocnicích oproti předešlému dni.
Mezidenní nárůst se v posledním týdnu ustálil mezi 5 a 10 procenty i mezi pozitivně testovanými, i mezi pacienty vyžadujícími hospitalizaci. Znamená to, že se počet infikovaných a nemocných zdvojnásobí ca. každých deset dní, což je opět pomalejší růst než v nejvíce exponovaných zemích, ale stále závažné varování vzhledem k připravenosti našeho zdravotnictví. Při stávajícím (stále hodně nedostatečném) počtu 5-7 tisíc provedených testů denně hovoříme o ca. 30-50 nově hospitalizovaných každý den, zatímco už dnes třeba Bulovka hlásí přesun části pacientů do nových kapacit mimo objekt nemocnice.
Nevím tedy přesně, jaké máme kde kapacity, ale 30 denně nově hospitalizovaných dnes je při pokračování stávajícího trendu cca. 225 denně nových hospitalizovaných na začátku května. Jinými slovy, pokud vím je v ČR asi 70 nemocnic, každá by tedy měla v průměru denně přijímat 3-4 nové pacienty denně s tím, že průměrná léčba trvá asi tři až šest týdnů. Ještě jinými slovy, každá nemocnice průměrně měsíčně absorbuje přes sto nových pacientů a 5-10 procent z nich pustí v témž měsíci domů.
S různými daty se dá hrát i dále a samozřejmě je třeba být obezřetný při jakémkoli pokusu o jednoznačnou interpretaci. Pokud nicméně na základě výše uvedených dat shrnu svůj pocit z funkcionality stávajících vládních opatření, vychází mi dnes asi následující:
Souhlasili jsme se zásadním omezením našich základních svobod, s devastací českého hospodářství a likvidací tisíců podnikatelů a různých pracovních míst, ba nám viditelně nevadí, že některá z nařízení jsou za hranou platných českých zákonů. Vše proto, abychom pomohli zmírnit nátlak epidemie na české zdravotnictví a solidárně ochránili primární rizikové skupiny. Proto musíme kolektivně mít přístup k informacím, jak různá opatření fungují, případně, kde je nátlak na systém nižší a kde vyšší, aby se dala prioritizovat doplňková pomoc. Obzvláště když pomoc státu nadále zůstává v porovnání s potřebami směšná, a onu doplňkovou pomoc organizují různé formy občanské společnosti, kterou tak nesnášel tatíček Klaus a o níž ještě před pár týdny Bureš prohlašoval, že nic nedělá.
Postěžoval jsem si na nedostatek dat ca. před týdnem na xichtoknize a týž den, samozřejmě nikoli na základě mého lamentu (ha, ale kdo ví?!), začalo ministerstvo zdravotnictví zveřejňovat většinu údajů, jež jsem předtím marně hledal. S vědomím starého pořekadla o třech druzích lží (lies, damned lies and statistics) jsem začal data sledovat a napadá mě nad nimi třeba následující:
Celkový počet testovaných, hospitalizovaných a těžce nemocných
Absolutní čísla nám rostou ve všech ohledech, zejména počet pozitivně testovaných se zvětšuje s celkovým počtem provedených testů. Nepochybujme proto, že zdravotnická zařízení největší zátěž pravděpodobně ještě čeká, protože všechny křivky rostou relativně lineárně a žádná zatím nejeví známky zploštění. Útěchou budiž zjištění, že české křivky nejsou tak strmé, jako tomu bylo v nejvíce exponovaných zemích, ale pokud se stát opravdu nezačne o zdravotnictví starat a řídit dodávky a kapacity v krizovém režimu, budu muset asi začít vyrábět plicní ventilátory i já. Tak snad na to jsou skripta. Snad je znají i čínští soudruzi, co nám údajně mají poslat pět set kusů. Zatímco české kusy hnijí ve skladech tuzemských výrobců.
Edit: Jedno specifické datum, které by nás vzhledem ke 10-14-denní inkubační době viru mohlo zajímat, je 26. březen, tedy čtrnáct dní po nařízení zákazu vycházení. Lidí nakažených po 12. březnu, tedy u kterých se vir projevil po 26. březnu, byl by teoreticky mělo být méně než v předchozích dnech, čemuž tak není. Je samozřejmě otázkou, zda lze vyvozovat jakékoli důsledky vzhledem k efektivitě zákazu vycházení, a asi úplně nelze, protože testovací kapacita byla natolik omezená, že se na mnohé prostě nedostávalo (a dosud nedostává) včas, tj. infekce u nich byla potvrzena později. V tom může spočívat i jeden ze zásadních problémů všech těchto statistik a situace vůbec: počty identifiovaných infikovaných možná pranic nevypovídají o skutečné infikovanosti populace, ale pouze nám poukazují na to, kolik je stávající systém kapacitně schopen identifikovat nakažených. Konec editu.
Stejně jako roste počet nemocný a hospitalizovaných, roste i počet lidí, kteří potřebují zvláštní péči, dle minzdravu definováni jako pacienti na plicní ventilaci a mimotělní membránové oxygenaci.
Mezi křivkami výše je šedá křivka (těžce nemocní) podmnožinou oranžové (nemocní celkem). Souvislost mezi žlutou a oranžovou je jen částečná, protože vyléčení a propuštění do domácí péče či karantény nejsou v celkovém počtu nemocných pro ten který den zahrnuti. Všichni propuštění v konkrétním dni z nemocnice, byli den předtím ještě hospitalizováni.
Zajímalo mě též, jak se vyvíjí poměr testovaných, nakažených, hospitalizovaných a těžce nemocných. Tady se zdá, že poměr pozitivně testovaných vyžadujících hospitalizaci (modrá křivka níže) je více méně stabilní pod úrovní deseti procent. Poměr nakažených mezi testovanými dokonce nepatrně klesá, tj. pravděpodobně se zatím nepotvrzuje předpoklad, že je zamořenost virem větší, než víme. Zatím se držíme mezi 5 a 7 procenty ze všech testovaných. Na druhou stranu se zdá, že se nepatrně zvyšuje proporce pacientů, kteří potřebují intenzivní péči (zelená křivka), momentálně se pohybující nad dvaceti procenty ze všech hospitalizovaných. Mezi křivkami níže není žádná hierarchie, posuzují se každá zvlášť.
Jedním z dalších zajímavých a vypovídajících pohledů je poměrný nárůst identifikovaných nakažených a pacientů v nemocnicích oproti předešlému dni.
Mezidenní nárůst se v posledním týdnu ustálil mezi 5 a 10 procenty i mezi pozitivně testovanými, i mezi pacienty vyžadujícími hospitalizaci. Znamená to, že se počet infikovaných a nemocných zdvojnásobí ca. každých deset dní, což je opět pomalejší růst než v nejvíce exponovaných zemích, ale stále závažné varování vzhledem k připravenosti našeho zdravotnictví. Při stávajícím (stále hodně nedostatečném) počtu 5-7 tisíc provedených testů denně hovoříme o ca. 30-50 nově hospitalizovaných každý den, zatímco už dnes třeba Bulovka hlásí přesun části pacientů do nových kapacit mimo objekt nemocnice.
Nevím tedy přesně, jaké máme kde kapacity, ale 30 denně nově hospitalizovaných dnes je při pokračování stávajícího trendu cca. 225 denně nových hospitalizovaných na začátku května. Jinými slovy, pokud vím je v ČR asi 70 nemocnic, každá by tedy měla v průměru denně přijímat 3-4 nové pacienty denně s tím, že průměrná léčba trvá asi tři až šest týdnů. Ještě jinými slovy, každá nemocnice průměrně měsíčně absorbuje přes sto nových pacientů a 5-10 procent z nich pustí v témž měsíci domů.
S různými daty se dá hrát i dále a samozřejmě je třeba být obezřetný při jakémkoli pokusu o jednoznačnou interpretaci. Pokud nicméně na základě výše uvedených dat shrnu svůj pocit z funkcionality stávajících vládních opatření, vychází mi dnes asi následující:
- Nelze říci, že by opatření jako celek výrazně snížila šíření nákazy, což by asi býval byl i trochu naivní předpoklad, nicméně nákaza u nás určitě probíhá pozvolněji než v Číně, Itálii, Španělsku, či teď v USA, zároveň ale zatím nijak výrazně jinak než v dalších zemích, které se neodhodlaly k tak zásadnímu omezení lidských práv a svobod jako vláda ČR. Vlastně se asi maličko čeká, jestli méně restriktivní země pouze oddálily prudký nárůst nákazy nebo zda bude mít nákaza podobný průběh co se tlaku na zdravotnictví a úmrtnosti týče;
- Nelze ani říci, zda některé opatřené funguje lépe než jiné. Zcela jistě ale neexistuje korelace mezi povinným nošením náhubků a průběhem epidemie v jednotlivých zemích, ať už po internetech kolují jakákoli videa či grafy;
- Česká křivka je stále nebezpečně strmá, zatímco zdravotnictví je již nyní pod obrovským tlakem, dle všeho zejména z důvodu chaotičnosti řízení, únavy personálu a nedostatku ochranných pomůcek, které dosud musí suplovat občanská společnost;
- Pokud bude pokračovat stávající trend pěti až sedmiprocentního mezidenního nárůstu hospitalizovaných, bude ca. za měsíc vyžadovat hospitalizaci přes 200 pacientů denně, za dva měsíce to bude už ca. 1 700 pacientů denně;
- Procento nakažených vs. procento testovaných zůstává relativně neměnné, což může znamenat, že se dohady o mnohem větší promořenosti obyvatelstva, než tušíme, zatím nenaplňují. Počet testovaných je nicméně stále velmi nízký vzhledem k počtu obyvatel;
- Dle mého soudu již jsme ve stádiu, kdy musíme křivku nárůstu nově nakažených a hospitalizovaných zplošťovat všemi dostupnými způsoby, z nichž se nejjednoznačněji jeví radikální navýšení testovacích kapacit a procesů a karantenizace a izolace pozitivně testovaných;
- Je třeba se též připravovat na situace, kdy se více a více medicínského personálu bude samo muset izolovat z důvodu vlastní nákazy.
A začít shánět ta skripta.
Žádné komentáře:
Okomentovat