Otvíráme

Dva měsíce rozhodnutí vlády připomínají přehlídku krásy, ve které se na pódii promenují různí vybraní ministři a další papaláši a sdělují nám, kde co povolí nebo zakážou. Nikoli na základě dat, ale výhradně volebních preferencí. Zjistíme, co lidi nejvíce sejří a podle toho rozhodneme. A tak máme ode dneška otevřeno. Což je asi vcelku správně, jen kdybychom si mohli myslet, že vláda ví, co dělá.

Krom toho tedy, že loví hlasy. Což též vysvětluje přístup k právu z nejzásadnějších, uzavření hranic, jež by soudného Čecha mělo dohánět k vzteku už jen z principu. Kdybychom si tedy chtěli pamatovat komančský megalágr, ve kterém jsem vyrůstal. Jenže holt momentálně nesejří dost lidí, ba naopak: proletariát přeci do zahraničí nejezdí a ostatním je třeba zatnout tipec, nafoukancům.

Rychle jsme se smířili s tím, že byly prachy na podpůrné programy a náhubky z velké části rozkradeny. Že namísto inteligentních řešení blížící se klimatické katastrofy plánují soudruzi ze Strakovky stavět elektrárny a přehrady. Že nám vládne de facto nesvrhnutelná banda mafiánů, kteří si své prebendy mediálně ohlídají. Že pod rouškou imaginární (čti: nesmyslné) doktríny potravinové soběstačnosti dochází k ještě větší monopolizaci českého průmyslu v rukách jednoho magnáta, který dlouhodobě nahrazuje kvalitní potraviny nezřídka importovanými a přebalenými nechutnostmi.

Teď se navíc budeme muset smířit s tím, že se kovid bude v různé intenzitě vracet, což dá vladařům neomezenou moc otevírat, zavírat, zakazovat a povolovat cokoli kdekoli, aniž by bylo třeba jakkoli vysvětlovat ba obhajovat. V boji za zdraví a životy nás všech se nenápadně svalíme do pseudototalitní společnosti, kde lze kdykoli bez veřejné kontroly omezit jakákoli práva a kde se nám ještě bude stýskat po dobách, kdy za odlišný názor hrozilo jen zakleknutí berňákem. Alespoň tak nějak se rýsuje mně.

Ještě že jsem takový optimista.