Jako nedávná debata se dvěma kamarády, kde během deseti minut oba, každý jinak, narazili na jedno ze zdánlivě nejoblíbenějších českých témat. On: dcera tři hodiny nebrala telefon, až jsem ji našel na koupališti s partou cikánů. Ona: na tamto koupálko nejezdím, protože je tam černo. Pravda, podobné rasistické kecy v různých variantách slyším dennodenně. Nejvíce mě dostává, že se jaksi očekává, že i já odkývu, že je přeci jasné. Že mluvčímu není divno, ba trapno rasisticky blábolit. Natož aby se zarděl. Zároveň mi přijde nefér, že se mám trapně červenat jen já. A proto se ozývám.
Následovala debata, založená na klasických argumentačních faulech typu s dcerkou do třídy chodí cikán a nic proti němu nemáme, mám dva kamarády cikány, tři cikáni mi nepřišli do práce, čtyři cikáni mi něco ukradli, pět cikánů dělalo bordel v autobuse atp. A do toho obligátní zmínka o rasismu vůči bělochům, oblíbený to argument skupin hlásajících nadřazenost bílé rasy včetně nácků. Ba i na genetické dispozice k nepřizpůsobivosti došlo. Nakonec rozhovor skončil tak, že jsem přeci vždy byl divný a že prý to je shovívavě sympatické. Protože ohradit se proti rasistickým kecům je u nás v lepším případě projevem jakési úchylky. V horším asi člověk dostane po papule.
Nedělám si iluze, že by bylo možné změnit. Nejen proto, že se většina s menšinou již dávno přestala setkávat, a pokud se tak stává, je provázeno elementární vzájemnou nedůvěrou. Nejen proto, že se rasismus stal součástí naší kolektivní DNA, normou, bohatě živenou různými politickými kreaturami. Stačilo by mi nicméně, kdyby se masa učila vnímat problémy vyloučených lokalit jako problémy sociální, nikoli etnické. Nejde o cikány nebo gadže, jde o socky, a je jedno, jakou kdo má barvu pleti.
Zároveň bychom se asi mohli shodnout, že, ať už jsou naše jednotlivé prožitky jakékoli, není košer degradovat, ba dehumanizovat, jak se u nás porůznu děje, celou skupinu lidí. Včera tu například noční klid rušili dva blonďáci, oba mužského pohlaví. Co z toho plyne? Genetika? Haram!
Nehledě na to, že si často připadám jak na demošce v Duchcově mj. proti zneužívání sociálních dávek, kterou organizoval skutečný Árijec jménem Svoboda. Pravomocně odsouzený za zneužívání dávek. I ve zmíněné debatě s kamarády jsme se koneckonců několikrát dostali k dávkám i k tomu, jak oni sami dobře dokáží navigovat systém ve svůj prospěch. Ať už se jedná o daně, či čerpání příspěvků.
Nakonec jsme se shodli, že společnosti chybí vzdělání. Otevřít téma, co vzdělání znamená jsem si s člověkem, který asi ze zoufalosti začal používat titul Bc., netroufl. Rámcově přeci navíc souhlasím. Vzdělání není nikdy dost. Začněte u sebe, prosím.
Žádné komentáře:
Okomentovat