Včerejší text měl být původně jen výdechem a pozvánkou. Výdechem z toho, jak méně člověk stíhá, když zrovna potřebuje více času. Třeba na to, aby se začal mentálně a fyzicky přesouvat do jiné země. Zatímco práce, kterou dodělává, ubíhá tak pětkrát pomaleji, než si původně myslel, a dalších povinností naopak přibývá, než by ubývalo. Každopádně bych měl odletět za 17 dní, tak doufám, že se v klidu podaří.
Pozvánka se týkala kroniky naší minihecgrupy, která navzdory všem různým nepřízním pokračuje v každodenním ponoru. I když se teploty na Barboře v posledních dnech pohybují ve dvouciferných mínusech, stále je kam vlézt, což tedy, pravda, občas vyžaduje trochu úsilí. Bez mučení se přiznávám, že z původního hecu a desetivteřinového pobytu ve vodě při teplotách vzduchu o dvacet stupňů vyšších, než máme v těchto dnech, je nakonec zábava, fajn chvilka pro kamarádský potlach a vždy potřebnou dávku dopaminu, endorfinu a serotoninu. A více už se lze dočíst tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat