Prvního září se chodí do školy a já šel prvního jako školák poprvé do nové práce. Z ložnice do kuchyně zatím tedy, ale i to se počítá. Měl jsem původně doputovat trochu dále, ale delší cestování se zatím odkládá. A projednou za to nemůže kovid ani jiní virové.
První den v práci a hned po dlouhé době plný kalendář na celý týden. A k tomu jsem si v českém tisku přečetl, že prý se na houm ofisu nepracuje, respektive si to myslí někteří naši páni menežéři, kteří nevydrží bez buzerace podřízených.
Mluvil jsem dnes s kolegy v Kodani, Bejrútu a Ammánu. Všichni sedí doma a všichni docela vědí, o čem mluví, i když zvláště ti bejrútští se potýkají s maximálním marasmem, ve kterém je kovid vlastně prudou nejsnadnější. Alimu třeba během našeho skypování dodali po osmnácti hodinách elektřinu. Na jak dlouho, nevěděl. Stejně jako netuší, jestli jeho banka nezkrachuje a zda mu nakonec vydá alespoň dvacet procent úspor.
Všechny dnešní
rozhovory, načítání dokumentů i dálkové nasávání blízkovýchodní atmosféry coby
neochvějné důkazy, že jsem zas součástí pracovního týmu. I když se hned tak asi
nepotkáme, dost se těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat