Zas nenestíhám natolik, abych nepřipomněl výročí nástupu jedné z největších krutovlád dvacátého století, jejíchž pohrobci byli teprve před několika týdny vyobcováni z českého parlamentu. Doma jsme se o politice nikdy nebavili, ale já záhy pochopil, že výstřel z Aurory nebyl začátkem žádné veselice. Ač jsem jako děcko miloval lampionové průvody i padáčky, co se po ohňostroji snášely na cestu kolem zámeckého rybníka. Asi mi nicméně bylo podezřelé, že když někdo slaví říjnové události v listopadu, musí být totálně nametený, vypatlaný nebo přinejmenším hodně, ale hodně vykutálený. Nakonec se ukázalo, že všechno dohromady.
Někdy od půlky osmdesátých jsme si psali na trička SKAJP, což krom jiného znamenalo "smrt komunistům a jejich přisluhovačům." Aniž bychom tedy komukoli smrt přáli, jen potřebovali vyjádřit vzdor. Hezky odvážně, aby nikdo nepoznal, jak se v té době slušelo a patřilo. Až relativně pozdě v životě jsme se pak učili, že se smí mít vlastní názor i veřejně. Dnes díky sociálním médiím vydáváme názory za fakta, protože vyhrát diskusi je mnohem důležitější než se cokoli dozvědět. Ale o tom zase raději jindy.
Je sedmého listopadu a není co slavit. A to je dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat