Vůbec se mi nechce nic psát do veřejného prostoru, tím méně, čím více se objevuje expertů na jakékoli téma. Včetně toho posledního, které zvláštně, i zvláštně neemocionálně, připomíná léta tovaryšská. Ani se nechce věřit, že uplynula dvě desetiletí od dob, kdy jsem sám zažíval bombardování a vraždění ruské armády a mj. se seznámil i s Ramzanem. Naivně jsem si pak myslel, že je to všechno za námi. A hle, fašoun křičí: chyťte fašouna.
Napadá mě spousta věcí, na které bych pak mohl odkazovat s přemoudřelým "vždyť jsem to říkal", ale nechám na jiných chytrolínech. Jen si připomenu, že uplynulo dvacet let pd chvíle, kdy jsem se vydal do Čečenska za svým prvním vskutku válečným zážitkem, jehož hlavním vinníkem byl stejný hajzl, jenž se rozhodl váčit dnes - obdivovatel Stalina, co spí s Mein Kampfem pod polštářem.
Slava Ukrajině. Fuck Putin.
Žádné komentáře:
Okomentovat